Křtít se dá hned po narození, ale i v dospělosti. Také
se dá nekřtít. A stejné je to u lidí i u knih. Já nyní mluvím o knihách a o
svém pátém nekřtěňátku. Ne snad, že bych své zatím poslední knize nechtěla
dopřát křest, malý mejdan na cestě ke čtenářům. Ostatně, všechny moje předchozí
knihy ho měly. Jen doba nějak pokročila. Není totiž kavárna. Respektive ochotný
kavárník. Moje putování za kavárnou se setkává s dříve nečekanými obtížemi.
Nikomu se do toho nechce. A pokud ano,
chtějí hned na ruku garantovanou útratu. Když jsem tento pojem slyšela prvně,
zdálo se mi deset tisíc za večer hodně a pro mě velký závazek. Jenže putování pokračovalo.
Ti, kdož reagovali, svoje požadavky ale stupňovali, takže nakonec jsem skončila
na šedesáti tisících za večer. A to ještě s velmi nepříjemným jednáním,
jako že se vlastně za těch šedesát tisíc neskutečně obětují.
No, výsledek je
takový, že mě to celé neskutečně vyčerpalo, otrávilo a donutilo k rezignaci.
Kniha je na světě, žít se dá i bez křtu. Zůstává jen taková hořká pachuť z jednání,
které je takové prapodivné. Přesněji zatím své pocity popsat neumím, ale jistě
se k tomu ještě někdy vrátím. S garantovanou jistotouJ
Žádné komentáře:
Okomentovat