Dnešní vzdělávací hit hlásá teorii, že je vlastně zbytečné
něco nosit v hlavě, protože vše si lze najít na netu. Nu, jde o teorii, se
kterou se nemohu ztotožnit, nicméně vede mě k zamyšlení nad tím, kde je
nějaká míra (je-li nějaká) co všechno je třeba znát. A nepůjde o žádnou
odbornou sondu, ale o obyčejné běžné znalosti. Trochu mě vyprovokovala diskuse
na FB, kde se někdo svěřil se zážitkem s knihkupectví. Cituji:
„Kde,
prosím, najdu Janu Eyrovou?“
„To je autor nebo hrdinka?“
No comment.
Zajímavá byla diskuse, kde diskutující víceméně neznalost prodavače
obhajovali, protože přeci nemůže znát všechno!
No, nevím, prodavač v knihkupectví
by snad mohl….?
Vybavila jsem si několik svých zážitků. Šla jsem si
vyzvednout do pokladny lístky na festival Firkušného podzim. V místech,
kde se akce koná, bych čekala, že znají (i v pokladně) jméno Firkušný.
Nikoli. Slečnu jsem viditelně zaskočila. Budiž ji ke cti, že lístky mi vydala.
Patrně i přes to, že jméno Rudolf Firkušný nikdy neslyšela.
Nedávno jsem měla ojedinělou příležitost setkat se s jedním
panem režisérem. Pro rozhovor. Schůzka byla před představením, které režíroval.
Paní v pokladně se několikrát přeptala a tvářila se, že jméno nikdy
neslyšela. A to je ta jeho inscenace na repertoáru již minimálně deset let.
Nic, neví, nevadí jí to, nestydí se za to. ..
Učím na gymnáziu Thomase Manna. Již často se mi stalo, že mi
třeba vypisují formulář k proplacení a tam je Tomáše Mana. To naše jméno totiž nikdy neslyšeli….
A takových příspěvků bych mohla dodat na desítky. Jistě,
nejde o život. Všechno najdu na netu.
Ale je to opravdu to, co chceme?
Když jsem o tom debatovala doma, řekli mi, že až mi na dotaz, "kde
najdu Janu Eyrovou" odpoví,že ta tady nepracuje, bude ještě hůř.
A ono asi budeJ
Žádné komentáře:
Okomentovat