Stalo se v listopadu…

Máme tady listopadové dny, které nabízejí řadu motivů k přemýšlení, často spojených s listopadovými událostmi. Je to čas, který se kdysi oslavoval s lampiony a jásáním nad vítězstvím říjnové revoluce v Rusku (ano, pořád mluvím o listopaduJ). Dnes se jedním dechem oslavuje pád berlínské zdi a zároveň se po páteční Paříži hlasitěji mluví o stavbě zdi nové, ke které nás nutí stávající skutečnost.

 U nás pak slavíme předání moci v listopadu 89, což může vést i k takové zkratkovité rekapitulaci. Kdo si ještě pamatuje na revoluční hesla, ví, že se žádalo vyšetření zásahu na Národní třídě, svobodné volby, svobodný tisk, svobodu projevu a cestování. A jaké je shrnutí současnosti? Zásah nikdy spolehlivě vyšetřen nebyl, respektive na veřejnost se jasné pojmenování nedostalo. Svobodné volby sice máme, leč skoro nikdo k nim nechodí. O svobodě tisku lze hovořit jen velmi těžko, když všechna „nezávislá“ média mají svého majitele, na kterém jsou tedy zcela jistě závislá. Svoboda projevu je převálcována politickou korektností, takže pojmenovat mnohé události konkrétním a výstižným termínem se již dávno nesmí, a svoboda cestování nám mizí spolu s vlnou uprchlíků a teroristických útoků. 

A to mě vede k další, patrně velmi nekorektní poznámce. Brutální atentáty v Paříži, která je mojí srdeční záležitostí, zděšeně sleduji od pátku třináctého. Fascinuje mě ta míra solidarity zdola a  zároveň korektní nesoudnosti i nestoudnosti, kdy se všichni vysoce postavení politici předhánějí v účasti a v ujišťování o tom, kdo všechno je nevinný, hlavně nesmí zaznít nic proti islámu! Mocní nás nabádají, jak nemáme zobecňovat a házet všechny do jednoho pytle….

 Nikde nahoře se ale nezdůrazňuje, čím se provinili ti, co padli za oběť, kdo se zastane jich a jejich rodin? Všeobecně se to smete jako daň za svobodu, pozůstalým se vyjádří oficiální soustrast  z úst všech evropských politických špiček (ta je opravdu vytrhne) a dál se bude přihlížet, jak je Evropa devastována někým, kdo ji v podstatě chce zničit a ubližovat. Protože říci naplno, kdo za to může, se do naší politické korektnosti jaksi nehodí.

 Pak je ale na místě naplno říci, že to je definitivní  počátek konce naší dosavadní evropské svobody. A lepší už to nebude, protože kdyby se opravdu naplnila slova všech, co hřímají, jak nekompromisně zasáhnou, je tady válka. Hned a v plné síle. A ta je přeci politicky nekorektní…

To sice je, ale smutné je, že si to myslí jen současní evropští přední politici. Takže nikdo nijak nezasáhne a v podstatě budeme trpně a napjatě očekávat, kde to udeří znovu... Vskutku, smutný příběh