Interaktivní tabule

Kantor se stane zpátečníkem ani neví jak. Stačí lpění na nějakých pravidlech a rázem je z něj staromilec, konzervativec nebo dokonce i starou strukturou. A jsou dokonce i tací, co se vytrvale odmítají stát zábavnými flexibilními kreativci, kteří si uvolněně se svými osmáky tykají. Ti pak mají v českém školství pověst pedantů, nesnesitelných tyranů ba i odmítačů veškerého novátorství. Moje role odmítačky pokroku vznikla v souvislosti se zaváděním interaktivních tabulí do výuky. Odmítala jsem je a vytrvale psala křídou. Neomluvitelné.

Není pochyb, že se mi musela zhoršit pověst. Vždycky to tak je. Kdo nezapadá do současného trendu virtualizace, je v podstatě pranýřován. Vím to, protože pár takových obětí znám. Například jeden můj kolega. Vytrvale odmítá povolit dětem v hodině matematiky mobily, na kterých by si spočítaly základní početní úkony. Zastarale lpí na názoru, že malou násobilku a sčítat i odčítat do sta mají děti prostě zvládnout z hlavy.  Hodně kvůli tomu trpí na třídních schůzkách, kde ho rodiče takřka kamenují svojí nespokojeností. Nemůže přeci děti tolik přetěžovat! Mají přeci právo využívat moderní pomůcky. Vždycky jejich setkání skončí u ředitele, který rodičovské lamentaci samozřejmě ustoupí. Co kdyby si někdo z nich stěžoval na ČŠI? Šalamounsky ale povolí kalkulačky, které děti většinou nevlastní, protože obyčejná kalkulačka nejde připojit k wi-fi a proč by ji měly mít, když mají mobil? Tedy se během následujících třídních schůzek situace opakuje a všichni se ocitají v začarovaném kruhu vlastní neústupnosti.

Koneckonců, i jiné předměty nabízejí věčný souboj tradičních a novodobých metod, které jsou pak vděčným námětem různých mediálních klišé a zevšeobecňování. Proč se třeba mají učit nějaký dějepis, když všechno najdou na netu? A biflovat se nějaká data? To je snad trochu přežité, je přeci jedno, kdy co bylo? Učit se psát? K čemu, když máme klávesnici? Studovat nějaké chemické vzorce? Nač,když  chemii stejně v životě neupotřebím? Tak bych mohla pokračovat do nekonečna, čímž bych ale logicky odbočila od interaktivní tabule, která je výstavní skříní současnosti. Která škola nemá interaktivní tabuli jako by ani nebyla. Dealeři navštěvují školy s vytrvalostí podomních prodejců z devadesátých let a sofistikovaně přesvědčují učitelské sbory, že jedině s touto technickou vychytávkou zaujmou dnešní mládež, jinak nemáte prostě šanci. Na všechno si tady děti mohu sáhnout, mohu vidět pokus v přímém přenosu, tahat písmenka z jednoho konce tabule na druhý. A jistě není daleko doba, kdy nebudete muset učit vůbec, hřímal jeden obzvlášť zanícený prodejce, vše za vás odučí tabule sama!

No, tak to bych zažít nechtěla. Stejně jako práci s touto módní záležitostí. Taková jedna příprava na vyučování zabere minimálně tři plné hodiny. Pak vítězoslavně dorazíte se svou přípravou do třídy a ejhle, zázrak techniky zrovna nefunguje. Vypadl nějaký kabel. Svou tříhodinovou přípravu si tedy můžete směle strčit za klobouk a práce v hodině je zase interaktivní jen díky vám.  Jindy se zase tabule sekne uprostřed věty, další den došla náplň do fix, poté fixy rovnou někdo ukradnul. Další nemáme, oznámí vám z kanceláře, kde dodají, že už v letošním rozpočtu stejně na ně nebude místo.

Je to tak s mnoha novinkami ve školství a nějak se tím narušuje rovnováha. Tedy převážně moje duševní rovnováha. Vnímám ten rozpor, kdy na jedné straně nejsou peníze na nic, ale akce interaktivní tabule do škol (podobně jako kdysi tunel zvaný internet do školy) se najdou peníze poměrně velkého kalibru. Jednou jsem se zajímala o ceny podobných atraktivních zařízení. Pod šedesát tisíc nejde. Když si ale chci koupit knihu pro další studium, pak musím podstoupit byrokratický maraton a většinou mi to neschválí, protože tři sta za knihu je na školní rozpočet velká položka.

Na interaktivní tabuli se přesto dá najít několik pozitiv. Lze ji využít jako promítací plátno, to ano. Lze na ni demonstrovat pojem černá díra. Snadno se díky ní vysvětlí, jak něco dokáže bezezbytku spolykat tolik peněz, které by se daly využít mnohem smysluplněji. V neposlední řadě je dobrá pro dějepis či biologii, aby ukázala slepou větev ve vývoji. Podobně jako neandrtálci byli slepou větví ve vývoji lidského rodu, je interaktivní tabule slepou vývojovou větví v modernizaci školství. Jen se to zatím moc neví, školy se svou interaktivní vybaveností dosud rády pyšní. Zjevně je třeba uspokojit nějakou dealerskou lobby a pak se zase do škol bude hrnout něco jiného. Pak snad my, co odmítáme tento módní výstřelek adorovat, zase ztratíme nálepku staromilců, zpátečníků a odpůrců pokroku.

  I když jeden nikdy neví…Třeba v té době už budou opravdu tabule za nás skutečně  učit a na nás zbude realita, vykonávat dozor nad virtuální mládeží a jejich interaktivních virtuálních kantorechJ