Velká mořská víla

   Do mimopražských divadel se většinou moc nedostanu, ač bych asi někdy i ráda. Leč lenost či pohodlnost většinou vítězí a tak bývám o mnohé ochuzena.A proto aktivně využívám, když něco přijede až za mnou:-). Tím pádem nešlo nevyužít přítomnosti Klicperova divadla v Praze. Hostovalo ve Švandově divadle a v jedné z rolí zde vystupuje Pavla Malá -Tomicová.  Ostatní herce neznám. Obsah prozrazovat nebudu, navíc se o něm lze dočíst ve všech anotacích.  Pravda, je to kapku dlouhé, navíc s přestávkou, ale zase je to zážitek. A na prahu prázdnin se dá i delší divadlo vydržet. Tohle ovšem byl zážitek z mnoha stran. Tak nejprve nás v Švandově divadle odmítali vpustit do hlediště. Jako by uvaděčky čekaly na nějaký akční pokyn, aby až krátce před začátkem otevřely dveře. Přijít včas se tedy rozhodně nevyplatilo. Nicméně, představení začalo celkem přesně. Vypuklo poměrně interaktivně, což tedy nemám ráda, ale naštěstí jsme nebyli v první řadě. Takové to zapojování diváků do hry, ještě prazvláštně, není vždy příjemné. Postižené první řadě to ale zjevně nevadilo.  Po tomto intermezzu divadlo pokračovalo dál. Bylo ovšem okořeněno zvláštními kouřovými efekty, které  byly vypouštěny do hlediště, děsně páchly a musím říct, že to bylo nepříjemné, ba až nevolno nám z toho bylo. Leč, přežili jsme. Přežili jsme i představení, které bylo místy dobré, místy děsné, místy jsem jen valila oči, co vše je možné. Občas jsem měla dokonce pocit, že jsem se ocitla někde u ochotníků, ale budiž. Pak zas přišla silná místa. A potlesk byl, takže celkově se představení v podstatě lidem líbilo. Vlastně i mně, i když jsem ráda, že jsem se kvůli tomu neharcovala do Hradce. Asi by to chtělo vidět víc představení od Klicperů, pro srovnání. Ale museli by zase přijet do Prahy, protože do Hradce se zas tak často nedostanu. I když bych ráda, je to krásné město, město Elišky Rejčky. A také Josefa Gočára a jeho staveb. Ale je to trochu z ruky, tak si můžeme Klicperů užívat jen občas. V sobotu to více méně stálo za to.