čtvrtek 19. března 2015

Bezmoc

Jarní viróza mě onehdy zavedla do lékárny. Postávám s receptem na chvostu klikatící se fronty, nebyla jsem sama, kdo hodlal jarní prázdniny strávit aktivním maroděním.  U pultíku, před velmi vlídným magistrem, stála stařenka, opírající se o dvě berle.  V třesoucích se rukou drží několik receptů, které jí ochotný lékárník mění za krabičky plné léků. Trpělivě babičce vysvětluje, co je na co, paní se omlouvá, že si zapomněla naslouchátko, tak moc neslyší. Chlapec tedy zesílil hlas, poté i pomohl léky naskládat do tašky. Babička děkuje. Pak to magistr sečte a vyřkne konečný účet za léky, cca tisícovka. Stařenka vyndá nějakou slevovou kartičku, cena klesne asi na sedm set, zaplatí, poděkuje a pomalu se šourá ven. O dvou berlích to ostatně nijak rychle nejde. A mně z toho bylo všelijak, přestože jsem viděla mnoho pozitivního- velmi milého mladíka v roli prodávajícího, vlídné lidi, kteří babičce pomáhali s taškou i s dveřmi, vlastně i ona stařenka byla taková jako z pohádky, milá, drobná, čisťounká.  Jen to omezující stáří…
Pohyb nic moc, zdraví zjevně také, důchod jistě mizerný, léky drahé, no, nic moc pěkná vize. A to asi tato babička na to ještě má a třeba má i někoho, kdo ji to stáří zpříjemňuje. Třeba ale taky ne, to už jsem nevybádala. Spíš jsem začala dumat o drahotě těch léků a o tom, zda je opravdu potřebuje či zda si na ni někdo zvyšuje svoje body pro pojišťovnu? Těžko říci, ale drahota to je děsivá.

 A to jsem si myslela, že došlo k nějakým úpravám a léky zlevnily? Asi jsem se špatně orientovala v novinkách, které DPH přinesla. Ostatně, ono nejde jen o lékárny. Stačí třeba knihkupectví, kde se také měla DPH snížit, ovšem knihy evidentně podražily. Jeden žasne, co všechno za ně nyní chtějí. Nebo třeba benzín, ten také chvíli zlevňoval, ovšem v návaznosti na to jsem další žádné zlevnění nezaregistrovala. Když ovšem jde benzín nahoru, hned všichni hlásí, že musí zdražit, protože zdražuje benzín a oni jsou na něm závislí…Nu, já si myslím, že současnost, minimálně ta naše, je většinově závislá hlavně na myšlence co nejrychlejšího zbohatnutí, ber kde ber…No, to jsem odskočila dost daleko od nemocné stařenky a DPH na léky. To bude zjevně mojí jarní virózou….

1 komentář:

  1. Nad cenami a touhou zbohatnout opravdu zůstává rozum stát. U léků je to asi nejvíc do očí bijící. Když občas vyzvedávám léky pro nemocného otce, mám pocit, že jsem magistře v lékárně špatně rozuměla. Uvážím-li, že léky potřebují nemocní, tedy lidé s omezeným příjmem, je mi z toho smutno. Ale po 10 letech práce ve zdravotnictví jsem pochopila, že obchod s léky je po obchodu se zbraněmi druhý nejvýnosnější.

    OdpovědětVymazat