Protentokrát

  Touto lidovou přesmyčkou z doby okupace se snadno lze přenést do chladného nevlídného březnového dne, kdy Prahou pochodovala fašistická vojska, která zahajovala šestiletou okupaci naší země. V Přítomnosti, jejíž tehdejší šéf má nyní tu smůlu, že si ho na Hradě bůh ví proč vzali do svých spárů,se popisuje sychravý den,kdy Praha hrůzou ztratila hlas. A tichým městem se valila německá armáda, zatímco Češi jen bezmocně zatínali pěsti na chodnících. Atmosféra tak pregnantně vylíčená, že při četbě má člověk pocit, jako by to zažil na vlastní kůži. No, to bych sice nechtěla, i když ani dnes nevíme, kdy si která okupační armáda vzpomene nás obsadit, ale pořád doufám, že to ve svém životě nezažiju. Přesto mě patnáctý březen vždycky nějak osloví.  Je to takové memento….

Je smutnou vizí, že novodobý protektorát je v podstatě na spadnutí. Jen se úplně přesně neví, z které světové strany. Ovšem z důvodu pozitivního myšlení věřím, že některé vize se snad nenaplní. 
Jako kniha na dnešní den mi plně souzní Génius průměrnosti, která mě docela zaujala. Sice žádná novinka, ale přesto zajímavé historické čtení