Když jsem kdysi objevovala, Arbese, měla jsem pocit určitého
zjevení. Strašně moc mě bavil. Pak jsem ale na něj nějak zapomněla a najednou
se vrátil. V podobě jakési nečekané literární touhy vrátit se
k něčemu, co mě kdysi hodně oslovovalo. Možná to nastartovalo vyprávění
v mé oblíbené Historii cs., kde jeho dílo zajímavě připomínali. Zaujalo mě
pár nových věcí, které jsem o tomto smíchovském patriotu vlastně asi ani
nevěděla. Třeba to, že svá nejlepší díla (třeba i Kandidáty existence) napsal
v době, kdy vlastně ani neměl čas, byl naprosto vytížen. Když se pak ocitl
bez práce, neměl se kam vrtnout, měl čas a rozhodl se stát se spisovatelem
z povolání, což bylo tehdy určité novum, už mu to tak nešlo. Stejně jako
to, že neměl rád své křestní jméno Jakub, raději se nechával oslovovat
Arbesi. Nu, ale jeho Romaneta nemají
chybu. Vychutnávám si je na podruhé a je to mnohem lepší než v čase
studentském. Asi ta životní zkušenost. Svatý Xaverius je na řadě jako první
(jestlipak se tady neinspiroval slavný Dan Brown), následuje Ukřižovaná a
Newtonův mozek. A ty krásné ilustrace Františka Tichého. …prostě čtenářský
zážitek se vším všudyJ
Žádné komentáře:
Okomentovat