Minulý, předprázdninový týden se toho nakupilo tolik, že některé reflexe doznívají až nyní, v prázdninovém klidu. Třeba výlet do Mostu. No, spíš než o výlet šlo samozřejmě o pracovní cestu v rámci našeho protidrogového projektu, který spojuje tři města česká a jedno německé. Zatím pořád musíme někam cestovat, což se zdá být minimálně časově náročné, neřku-li finančně. Takže se těšíme, až začnou jezdit za námi do Prahy. Ten čas ale ještě nenastal, tudíž jsme museli do Mostu zase my. Cesta samozřejmě začíná v brzkých ranních hodinách, protože to není jen tak, dostat se tak daleko na venkov. Navíc jsme se přimotali k hromadné havárii, která způsobila, že jsme dorazili s hodinovým zpožděním. Svítilo ale slunce, tak i Most byl krásný. Vždycky mi přijde líto, co ti soudruzi s tímto kdysi tak kouzelným krajem udělali. A děje se to napořád, to ne že ne. Nicméně, našli jsme místo určení, splnili svoji misi a spokojeně se vraceli domů. A ten den jsme pak byli hodně rádi, že jsme museli do Mostu a ne do Českého Brodu, protože to by pak bylo drama v přímém přenosu. Jak vidno, americký způsob řešení problémů dorazil i do našich luhů a hájů. Jako bych o tom nedávno nepsala. Jeden by nevěřil, co všechno se může stát.
Žádné komentáře:
Okomentovat