Jde o dobu, která mě kdysi dávno, v době školní
docházky i mých studií historie, hrubě nebavila. Vší tou politikou a revolucemi
pro mě dějepis ztrácel kouzlo a už mě to nebavilo. Postupem času se tomu snažím
přicházet na chuť, třeba i proto, že to musím učitJ,byť nikdy nepopírám, že třeba
Přemyslovce nebo dvacáté století vykládám s mnohem větším nasazenímJ. Ale rok 1848 byl
mezníkem 19. století, jde o divoké období, které má také svoje kouzlo. Zejména,
když z něho vytvoříte román, který vás zavede mezi pražské studenty té
doby a pokusí se na příběhu vysvětlit složité česko- německé vztahy té
doby. Určitě stojí tady za zmínku i osoba
kontroverzního generála Windischgratze, který právě v Praze přišel o
manželku, za což se samozřejmě náležitě pomstil. Otomar Dvořák píše zajímavě,
takže se do roku 1848 přeneseme celkem lehce a bez problémů. Historie je prostě
o příběhu, bez toho to nejde. A pak si tato složitá období, zanesená vznikající
politikou, respektive politickými stranami, dají vstřebat se zájmem a radostí.
Alespoň tou čtenářskouJ
Žádné komentáře:
Okomentovat