Digitalizace

Digitalizace je dnes módní fenomén. Digitalizuje se kde co, skoro bych řekla, že do digitalizované podoby se převádějí i mezilidské vztahy. Podle všeho by digitalizace měla všechno povznést na vyšší úroveň, ale pokud to tak bude, jde zatím o digitální budoucnost. Dosud digitalizovaná média vykazují tak velkou poruchovost, že nostalgicky vzpomínáme na analogickou minulost, která sice nebyla tak rozsochatá, leč fungovala a dalo se na ni spolehnout. Rozhodně se nečtverečkovala, nezamrzala, nekousala.... Ba i chvíli vydržela, nebyl třeba žádný další aktualizovaná přídavný přístroj či každou chvíli nový aparát,protože  ten nedávný již na další fázi digitalizace prostě nestačí. Trochu mi to připomíná dávnou módu digitálních hodinek, které pronikly na socialistický trh jako megahit doby a každý je musel mít. Ovšem vykazovaly tak vysokou poruchovost, že se postupem času všichni rádi pokorně vraceli ke klasickým hodinkám s ručičkami. A dnes, pokud chcete být in, rozhodně neokouzlíte digitálkami. Jinak je ale digitalizováno takřka vše, včetně naší mysli, o čemž se zmiňuje má oblíbená kniha, Digitální demence. Abych ale nevystupovala jako nějaký antidigitální aktivista, navíc, když je mi v podstatě mediální digitalizace takřka ukradená, ráda bych také digitalizaci v něčem pochválila. Jde o digitalizované archivní materiály, díky kterým se v e-badatelně můžete prokousávat minulostí, aniž byste putovali někam do archivu. Pravda, žrout času je to úplně stejný, ale z tepla domova se přeci jenom bádá pohodlněji. A časově neomezeně, nemusíte se sebrat a jít. Takže na dlouhé zimní večery je možné naladit se na e badatelnu a objevovat věci netušené. Digitalizace, stejně jako všechno, má prostě své dvě tvářeJ