Posvícení

..či- li hody skoro trochu souzní s mým pátečním zamyšlením nad mizejícími slovy. Možná rozšířeno o mizející zvyky. Minimálně ve městě podobné aktivity skomírají na úbytě, leč vyhynulé ještě zdaleka nejsou, to zase ne. 
Venkov je v tomto směru vytrvalejší, posvícení, hody či pouť jsou stále ještě většinou všude dodržovány, ctěny či slaveny. Podle toho, jak to kdo má nastavené. Někdo peče koláče, jiný i "hnětynky" ( to je asi krajový archaismus, nevím, jak dalece je znám i jinde, než ve středních Čechách:-), jinde se peče i husa, kachna, zelí a knedle. Někde se naopak jde do kostela, do kapličky či jen tak na procesí. V některých vískách se zase scházejí v místní hospodě, ať už k nedělnímu pokecu či k sobotní tancovačce. Mnozí si přizvou i "světské" a odpoledne se ještě navíc točí na kolotoči a vystřelují papírové růže. Určité varianty lidových posvíceních jsem během svého života zažila několikrát. (historie se prostě opakuje-viz moje odkazy).
A naše, poklidné, nedělní hody v půli září, to už je taková spíš rodinná tradice. Setkání, oběd, koláče ( nejlépe makové), dobré víno a relaxace. Prostě posvícení. A tím, že "není každý den posvícení", si ho umíme užít. S miminkem navíc mnohem veseleji než v předchozích letech.

                                                     Již tradiční pokus o houbaření

                                                      Letos ale rostou i ty jedlé:-)

                                                  I když i ty nejedlé mají svůj půvab

                                   A je potřeba o sobě dát vědět, posvícení neposvícení:-)