Někdy člověk navštíví
tolik podobných objektů, že se z toho stane samozvaná monotematická "tour"J.
Již jsem zažila „Přemyslovskou“, knižní či památkovou.
Kavárenskou už vlastně také. V okamžiku, kdy jsme po nečekaném zrušení
kavárny v Jilské hledaly nové místo pro naše Hovory. Tenkrát jsme
zakotvily ve Vysočanech, kde byla nejen krásná kavárna, ale i vstřícná
majitelka, která se tvářila tak nadšeně, že nebylo těžké jí zájem o naše Hovory
uvěřit. Naše vize ji prý mluví ze srdce,
moc ji těší, že se chceme s historiky scházet právě v kavárně Dadap.... Zjevně šlo o zdařilou hereckou etudu, neb rok
se s rokem sešel a paní už má zase jiný názor a vizi naprosto neslučitelnou
s nějakými historickými hovory. Tedy opět hledáme. A je to vskutku „tour.“
Člověk by nevěřil, co je v centru zajímavých (i nezajímavýchJ)
kaváren, a stejně tak různorodých kavárníků. Podobně zajímavou studii nabízí i
setkání s personálem, který někde takřka sálá profesionalitou, jinde zase
budí úžas nad odvahou (nebo možná zoufalstvím) majitele někoho takového zaměstnat.
Do užšího výběrového kola se
nám dostalo několik favoritů, ale to, co chceme, zatím nemáme. Vlídné,
sofistikované místo s atmosférou, v centru (případně širším centruJ), u metra. To tedy
nemáme. Ale to nebyl ani Dadap a fungovalo to. Tak uvidíme.
Na září chystáme
setkání s Pavlem Žáčkem, tedy je načase určit místo dějeJ.
Již brzy. Coming
soon.
A jako bonus našeho putování za kavárnou, která vás chytne,
jsme jednu našly. Není pro nás vůbec vhodná, ale pro posezení v centru jako
dělaná. Krásná, zajímavá, s atmosférou. Ve Vodičkově ulici, vedle Langhansu,
ve vnitrobloku. Pár metrů od rušné Vodičkovy proniknete do tichého ráje. Při
putování centrem ideální zastávkaJ
Žádné komentáře:
Okomentovat