Tady by asi měla znít hudba. Slova ten zážitek zprostředkovat
nedokážou. Včerejší večer v zrekonstruovaném Rudolfinu v rámci právě
probíhajícího festivalu Dvořákova Praha měl všechny atributy skvělého zážitku,
takřka se chce napsat dechberoucíchoJ.
A to nejen proto, že hrál můj velký favorit a oblíbenec Jiří Bárta. Takové
hudební zážitky dovedou nechat otisk v duši. I v té mojí, okoraléJ.
Na repertoáru byl Dvořák a Čajkovskij. A v Dvořákově síni, která je jedním z nejlepších sálů v Praze, ne-li nejlepším, to tedy znělo. Takže finále vyvolalo potlesk standing ovation.
Po koncertu ještě následovalo krátké posezení s umělci, avizované jako "setkání po potlesku". Takový krátký rozhovor o koncertu, festivalu a vůbec o hudbě jako takové. Patronem této komorní řady festivalu je Jiří Bárta, který pro festival sestavil sérii komorních koncertů od Mozarta po Schonberga. Vše inspirováno Antonínem Dvořákem. Krásný zážitek. A hráli tito mistři: Vadim Repin, Jiří Bárta, Konstantin Lifschitz a Terezie Fialová.
Na repertoáru byl Dvořák a Čajkovskij. A v Dvořákově síni, která je jedním z nejlepších sálů v Praze, ne-li nejlepším, to tedy znělo. Takže finále vyvolalo potlesk standing ovation.
Po koncertu ještě následovalo krátké posezení s umělci, avizované jako "setkání po potlesku". Takový krátký rozhovor o koncertu, festivalu a vůbec o hudbě jako takové. Patronem této komorní řady festivalu je Jiří Bárta, který pro festival sestavil sérii komorních koncertů od Mozarta po Schonberga. Vše inspirováno Antonínem Dvořákem. Krásný zážitek. A hráli tito mistři: Vadim Repin, Jiří Bárta, Konstantin Lifschitz a Terezie Fialová.
Žádné komentáře:
Okomentovat