Studium jazyků

   Národní obrozenci a jejich vlastenecká aktivita nás odtrhli od tehdy dominující němčiny a do popředí postavili češtinu. Krásnou, libozvučnou, půvabnou, leč nikde ve světě se s ní nedomluvíte. 

    Je třeba se tedy cizí jazyky více či méně složitě učit. Nežijete-li v dvojjazyčném prostředí, ve kterém se tady žilo po staletí, jde o studijní proces poměrně náročný.  Naučit se cizí jazyk není totiž vždycky jednoduché a přirozené, jak tomu může být  multijazykové oblasti.

Češi na podobnou situaci pamatují i ve svých lidových pořekadlech, která praví, že:

“Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“.

 A protože ve starých moudrostech bývá většinou skrytý podstatný kus pravdy, i zde můžeme objevovat souvislosti. Ano, každý nový jazyk nám otevírá nové obzory, nové možnosti. Nabízí setkání s literaturou v originále, s jinou kulturou i lidmi. Tedy opravdu nového člověka.

 Ale nesmíme zapomenout i na spoustu práce, kterou s sebou studium nového jazyka nese. Tedy v případě, že nejste jazykově bohem nadaný jedinec, který se cizí řeči učí naprosto přirozeně.  Z takových lidí se stávají námi obdivovaní polygloti, kteří jsou schopni zvládnout cizí jazyky třeba i samostudiem.  Vždy mě v takovém případě napadá náš slavný vědec Bedřich Hrozný, který krom jiných zvládl i deset orientálních jazyků. Však také ve finále rozluštil i jazyk Chetitů, čímž se nesmazatelně zapsal do dějin.

 Leč takových jazykových géniů není mnoho a většina národa se musí cizí jazyk více či méně složitě učit. 
 Trendem současnosti je začínat co nejdříve, nejlépe už od školky. Vychází se z premisy, že pro dětské vnímání a mozkovou kapacitu je cizí řeč mnohem snazší než pro mládež či lidi dospělé. To samozřejmě nelze vyvrátit, ale ani úplně přeceňovat.  Pokud je totiž dětské vnímání přetížené, což se někdy při velké ambicióznosti rodičů stává, může se přirozený vývoj zablokovat a z jazykových schopností v dospělosti nic nebude. Stejně jako tehdy, když si dítě zafixuje jazyk špatně, pak má zaděláno na problémy se studiem rovněž.

  Není to tedy o tom, navalit na dítě od malička co nejvíc jazyků, ale postupovat pozvolna a pokud možno přirozeně. To se samozřejmě nejlépe daří v dvojjazyčné rodině, i když ani ta vám nikdy neposkytne stoprocentní jistotu, že dítě druhý jazyk dobře ovládne. Vždy jde o motivaci, zájem, schopnosti a nadání, ale i o metody výuky. Tím se obloukem dostávám ke školním jazykům, které jsou samozřejmě postaveny na stejných základech. Tudíž snad není problémem našich škol děti cizí jazyk naučit, jako je ke studiu motivovat a navnadit.  Protože ke studiu jazyka je nutno přistupovat s láskou a vlastní invencí, s velkou vytrvalostí a pílí, protože nic se tak snadno nezapomíná jako řeč, kterou prakticky nepoužíváte. A jelikož probouzet v mládeži školního věku lásku k povinnostem je mnohdy trochu marná práce, dostáváme se do začarovaného kruhu, kdy se něco zanedbá a jazykové vzdělání se potom dohání v dospělosti v jazykových školách, kdy už jde o práci vskutku obtížnou.

   Možností se dnes nabízí velmi široká škála, od poslechu hudby přes četbu, konverzaci s rodilými mluvčími, filmy v originálním znění, cestování. Ba dokonce i tolik zatracované počítačové hry mají mnohé do sebe, neb děti v nich většinou konverzují v angličtině.  Pokud se přidá štěstí na kvalitní kantory, vlastní iniciativa a již zmíněná vytrvalost, není možné se cizí jazyk nenaučit. Alespoň trochu:-)

Důležité je (to je ovšem ve většině případů až problém dospělejších studentů) opravdu se nebát a mluvit. Mnozí totiž z obavy, že udělají chybu či budou mluvit na primitivní bázi, raději nemluví. Ale jen trénink dělá mistra, proto je třeba trénovat i tuto oblast a prostě se nebát.  Jako v jiném českém přísloví, že: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“.

  Jinak než usilovnou a hlavně soustavnou prací cizí jazyk či jazyky neovládneme. Protože prostě: „Bez práce nejsou koláče“J.

  S nastupujícím školním rokem to vypukne nanovo. Jak u dětí, tak u mnoha dospělých, kteří zas a znovu pokoušejí osud, vlastní vytrvalost i touhu konečně se domluvit i jinak než českomoravsky v mnoha jazykových kurzech. Takže přeji všem, dětem i dospělým, aby toho druhého či vícerého jazykového člověka v sobě úspěšně objevili.  Není Nic nového pod sluncem, že pokud nás to baví a chceme, jde opravdu o proces radostný a příjemný. O výsledcích hovořit nechci, někdy je důležitá už ta cesta. 
                       Have a nice day.-)