Příběh, který napsal německý autor Siegried Obermeier. Mám
ho docela ráda, byť některé jeho knihy mě nezaujaly. Jiné zase převelice, proto
jsem byla na jeho další příběh docela zvědavá. Zejména, když jsem si všimla, že
část děje se odehrává v Praze v době Václava IV.
Nu, dočkala jsem se několika překvapení. Nejdříve mě
šokovalo, že pan Obermeier už nežije. Obálka knihy praví, že zemřel v roce
2010, což jsem nějak nezaregistrovala. Tak to je první smutné překvapení.
Druhé, to už je spíš čtenářsko -historické rozladění, je, že si tedy v reáliích
o době Václava IV. dost vymýšlí…
Ale je to Němec, tedy je asi pochopitelné, že české dějiny
jsou pro něj sekundární, neřku-li terciální. Asi zase nedovedeme přesně
posoudit, jak moc si vymýšlí i v detailech německé historie.
Příběh jako takový ovšem patří k těm jeho lepším (tedy
z mého úhlu pohledu). Těm čtivým. Mně se četl hezky, zaujal i poučil. Připomíná
příběh krásné lazebnice Anežky Bernauerové, která se stala obětí ve sporu
mocných. Zamiloval se do ní bavorský princ Albrecht III., jehož otec si ovšem
přál úplně jiný sňatek. Proto docílil jejího obvinění z čarodějnictví a
Anežka byla jako čarodějnice utopena v Dunaji. Aktivně se na tom podílel i
vypravěč knihy, hrbatý přítel prince Albrechta, dvorní šašek a jeho bratr po
mléku. Prostě někteří hrbáči, byť se tváří přátelsky, jsou pěkní mizerové. A
nemusí to být jen v románu. Hrbáč Paula Févala je asi čestnou výjimkou.
Tento hrbáč si ale uměl svoje zlo pěkně omluvit, takže jediný, kdo na jeho zášť
doplatil, byla opravdu krásná a nešťastná lazebnice Anežka. Hezky to napsal,
pan Obermeier. Škoda, že už toho nenapíše více.
Žádné komentáře:
Okomentovat