Hořící keř

Dnes jsme se vypravili za kulturou a poznáním, dva v jednom, tak to mám rádaJ.  Jde o akci Národního muzea, kterou jsme využili už v souvislosti s filmem Ve stínu. A jelikož šlo o věco zdařilou, neváhala jsem ani chvíli a opět svoje děti zapojila. Tentokrát odvážně i ty hodně malé, vzala jsem i terciány, takže výletu do kina předcházela dlouhodobá příprava. Aby vůbec věděli, kdo je Palach. Nevím, z jakého, mně nepochopitelného důvodu, si ho pletou s Palackým. A pak ještě s Opletalem. To samozřejmě v těch lepších případech, kdy tuší.  A tak jsme se nejdřív seznamovali, abychom mohli využít akce NM a HBO Europe, které nás zvali na projekci filmu do Lucerny a na následnou besedu.  Jde o vzdělávací cyklus I zlo může mít pozlátko, jehož cílem je upozorňovat na nebezpečí totalitních režimů, metody propagandy a demagogie. Velmi záslužná aktivita. Z mého úhlu pohledu. Děti (zejména děvčata) nejdřív jásaly, že na besedě bude krom historiků i Vojtěch Kotek. Tudíž jsem byla trochu skeptická, jak celý film pojmou.  A tak jsme vyrazili. 

Když se mi podařilo vysvětlit některým pražským dětem, kde je kino Lucerna na Václavském náměstí, úspěšně jsme se v půl deváté sešli, hromadně se namačkali do starobylého sálu a představení mohlo začít. A musím říct, že mě to vzalo. Už dlouho jsem si v kině nepobrečela, jak dnes. A to jsme viděli jen první díl, neb film je primárně určen pro televizi a do kin asi nepůjde. Fascinuje mě,jak mladí lidé příběh pojali. Jednak scénárista, Štěpán Hulík, jednak mladí herci ve filmu. A paní Holland je opravdu mistr svého řemesla. Alespoň na mě to tak působilo. Citlivě, ač cizinka, dokázala zvládnout české reálie, patos i hrůzu té doby. Osmdesát minut uteklo jako voda, film vskutku vtáhl do děje a nalákal na další díly,které již součástí projekce nebyly. I následná beseda potvrdila, že film děti zaujal (přestože Vojta Kotek na besedě nebyl:-). Byl to prostě zážitek, který ještě musím vstřebat. Ale rozhodně stojí za to.