Taxi

Taxi využívám ve svém životě poměrně málo. Když jedeme na dovolenou, když se nečekaně protáhne nějaké posezení ve městě a trmácet se noční sockou je spíš adrenalinový risk s vlastním životem než kultivovaná přeprava do domácího prostředí, někdy když se jede z divadla nebo na ples. Tedy akce v podstatě spočítatelné na prstech obou rukou. Nicméně někdy jeden skočí do taxíku i v zcela jiných situacích, než obvykle. Zejména je-li zvědavý a soutěživý jako já.  A tak se mohlo stát, že jsem při zimních potulkách Prahou narazila na taxík přímo televizní. Už na gymnáziu nás učili, že líná huba holé neštěstí, tož to zkusím, říkám si. A jo, vyšlo to, svezli mě. Přesně řečeno, vezla mě Monika Absolonová, která je tedy neskutečně, ale opravdu neskutečně milá a příjemná. Ona tak samozřejmě působí i z obrazovky, ale v reálu je to velmi milá a příjemná žena, ze které to vyzařuje, žádná póza. No, a ta mě povozila po Praze. Jezdí báječně, a když jsem dorazila na Smíchov, tak jsem si i něco vyhádala. Což je překvapivé, neb jsem chvílemi byla docela nervózní.  Ale vystupovala jsem z vozu docela spokojená. Jak moc, to až v televizi, někdy během února či března. Jsem zvědavá, jak zvládnu zpětný pohled na sebe samu, to nemám moc ráda. Ale zážitek z taxíku byl veliký. Prostě prima zpestření dne J.