DO

Nejde o nedokončené slovo ani o záhadnou šifru, DO je jen zkratka dějepisné olympiády, která se dnes konala v DDM. Rok se prostě s rokem sešel a opět jsem zasedla v „odborné jury“ tří kantorek z Prahy 8, které soudcují městskému kolu olympiády. Je to práce, kterou dělám moc ráda. Jednak začínáme až v devět, což je na rozdíl od osmi,kdy začíná škola J, čas už trošku víc civilizovaný. Jednak je to změna, kterou v lednu všichni potřebujeme jako sůl. A v neposlední řadě je to setkání s chytrými dětmi ,které historie, navzdory její špatné pověsti, alespoň trochu baví, s dospělými, kteří dělají něco víc, než musí, a s prostředím, které je kreativní a vstřícné. Téma letošní soutěže je  Od pohanských zvyků ke křesťanským tradicím. Tedy věci  známé i z běžného života, což se ne vždy o školních vědomostech dá konstatovat J. Ale kdo by neznal na Nový rok o slepičí krok či na Hromnice o hodinu více..?  Pravda, že některé děti ve školním kole byly dost zaskočeny, některá pořekadla jsou jim vskutku stále zatajena, ale na této úrovni tomu již v takové míře nebylo. Ovšem ani tady nebyla nouze o nějaké perly.  I já jsem musela o něčem přemýšlet, úplně jednoduché to nebylo. Soutěžilo se v kreslírně, kde jsem mohla obdivovat, co všechno tady s dětmi vytvářejí. To jsou kousky, kolikrát člověk žasne, co všechno ta děcka umí. Uměli i mladí historici, vyhodnotily jsme jejich klání a vítězové si odnesli poukázku do Luxoru,což je, myslím, velmi hezká odměna. Nyní veškeré naše pohanské síly směřujeme k celopražskému kolu, protože moje studentka postupuje. Tedy radost dvojnásobná. A ještě zážitek ze šikovných rukou.