Aby to totiž rodiče neměli tak těžké a my tak lehké, ještě se tento týden o děti staráme. Na školních výletech, což je v podstatě (alespoň pro mě), mnohem těžší práce, než celý rok učit. A když ještě před odjezdem médii probleskla zpráva o dítěti a učitelce, kteří na výletě zemřeli, dvakrát se mi nechtělo. Ale povinnosti volají, a proto jsme ve finále skončili u Máchova jezera. Podle předpovědi jsme se těšili na několik slunečných dní proložených občasným občerstvujícím deštěm, ovšem ve skutečnosti nám skoro celý pobyt propršel, což tedy na náladě nepřidá. Ale pubescenti to zvládli se ctí, i v těchto ztížených podmínkách, a nad jejich malými (k věku patřícími) hříšky, lze shovívavě zamhouřit očiJ. K jejich publikovatelným školním zážitkům zcela nepochybně bude patřit, jak se v hustém dešti jako jediní koupou v opuštěném Máchově jezeře. Celá tato rekreační oblast vypadá týden před vypuknutím prázdnin jako bohem zapomenutý kraj, a místní lidé se tak povětšinou chovají. Ještě není sezónaJ! Proto něco sehnat, zařídit či koupit je někdy nad lidské síly, prostě nezájem. Pak si dovolím trochu se podivovat nad neustálými nářky na nedostatek práce či peněz, když mnozí volí styl, nepracuji, nedělám, ale vy plaťte. Nu, každý svého štěstí strůjcem. Uplakané počasí celkový dojem z Máchova kraje jen potvrdilo. Nicméně, děti přežily, domů jsme posílali jen dva, kvůli nemoci a úrazu. Horší bylo, že mi rodiče klidně pošlou zdravotně nepojištěné dítě, takže jsme měli v nemocnici co vysvětlovat. První pomoc jsme nakonec získali, zbytek už jsem nechala na rodičích, v tomto případě opravdu velmi nezodpovědných. Vracím se s velkým spánkovým deficitem, protože uhlídat dvacet pubescentů je mnohdy těžší než pytel blech, v nočních hodinách obzvláště. Proto mě dokáže uzemnit přivítání větou:“ My tady musíme pracovat, když vy si jezdíte na výlety!“ L Nu, jsem tak unavená, že komentovat to nehodlám, jen si myslím své. A tak už jen zítra a pak už doopravdy prázdniny.
Žádné komentáře:
Okomentovat