Ticho

   Tak nevím jak vám, ale mně se nakonec stávka líbilaJ Ráno jsem se vzbudila do příjemného ticha, když na Letné nerachotí tramvaje a vlaky, je to skoro ráj. Jela jsem do práce autem, což byla takřka vyhlídková jízda. Třeba na mostě Barikádníků, který ráno běžně stojí, se prohánělo pár aut, jízda jako po másle. Děti do školy nepřišly, a škola bez dětí je druhý ráj. J Udělala jsem tolik administrativní práce, co jindy za týdenJ. A cesta zpět byla totéž, plno cyklistů, chodců, sluníčko, pohoda. Prostě dovolená. Pravda, někteří cyklisté vyhrabali bicykl zjevně ještě po babičce, někteří byli evidentně prvně v Praze na ulici. Jiní zase pěkně v dresu a s přilbou, ukázkové kličkovali mezi chodci a vlekoucími se vozidly, mávali na sebe, pochichávali se, prima pohoda. A dokonce se objevilo i dost tramvají. Což mě přivádí k myšlence, že to byla stávka nestávka, nebo spíš taková stávka po česku. Velký humbuk a nic. Stávkuje jen někdo, někdo dokonce jen symbolicky, což už vůbec nechápu - buď stávkuju a nejedu, nebo pracuju. Ale prohlásit, že se stávkou souhlasím, ale já pracovat budu, abych nepřišel o výplatu, to je trochu švejkovina. Praha odjela na prodloužený víkend, odboráři na golf, primátor si libuje, že se Pražané naučí jezdit na kole do práceJ ( chtěla bych to zažít v plném provozu bez cyklostezek, které tady pořád nejsou, ale na to náš nezvolený gynekolog v čele města jaksi pozapomnělJ) Prostě KocourkovJ

 Včera jsem zachytila na netu připravovanou protiakci lidí, co na protest nechtěli vystoupit z metra. To se mi zdálo jako dobrý nápad. Ovšem když jsem pak viděla ty opilce, kterým nešlo o nic jiného než o další příležitost dělat „bordel“, byla jsem znechucena. V Čechách se prostě protestovat neumí. Jediným hmatatelným výsledkem stávky v Praze bylo tedy neobvyklé a uklidňující ticho v ulicích. Ale i tak díky bohu, že se zítra všechno zase vrátí k normálu.