Lidice

"Opravdu si myslíte, že znáte příběh Lidic?"
Zaznívá z reklamní upoutávky podmanivý hlas, na který vždycky v duchu odpovídám, že samozřejmě ano.  Ovšem jak sleduji reakce na nový velkofilm Lidice, žasnu a jsem v podstatě v šoku. Každý se diví, to prý vůbec netušil, s čímž se velmi překvapivě setkávám i u vzdělaných lidí. Nu, jen kroutím hlavouJ.
Do toho ten pan režisér. Nějak to pro mě není typ na podobné velkofilmy. Alici Nelis bych asi věřila víc, byť ani ona nedělá podobný druh filmu, ale příběh by měl duši. Nicméně režie byla taková jaká byla , tudíž uvidíme.

     A včera jsem vyrazila, abych viděla na vlastní oči. Ne snad, že by mě film nechal úplně chladnou, ale předpokládané dojetí a vzdemutí emocí se nekonalo, příběh znám, vše, co jsem očekávala ,se stalo, byť - podle mého - by to šlo zobrazit mnohem víc emočněji. A tak nakonec, byť to zní cynicky, mě ve filmu nejvíc dojal kratičký záběr na uvázaného pejska u hořícího domu. Nechci tím samozřejmě snižovat hodnotu výpovědi o největší tragédii naší novodobé historie, asi pro toho, kdo to nezná a nic o tom neví (ač to zrovna v případě Lidic nechápu) je to nápor na city, ale asi jsem čekala jiný úhel pohledu. Nepřesvědčily mě herecké výkony, byť Karel Roden dobrý je, o tom není pochyb. Žel, v poslední době je přerodenováno, a tak všechny ty tragické příběhy s Rodenem v hlavní roli trochu splývají - ať už je to Habermannův mlýn, Hlídač 47 či nejnověji Lidice. Pan Roden by se měl dělat víc vzácným, když pak zahlédnete jen kousek z nějakého filmu, nelze dešifrovat, co to právě je:-). Vadilo mi, že pan režisér neumí vystihnout onu atmosféru strachu a hrůzy, která v době heydrichiády panovala. Ten rozpor, jak se lidi báli a zároveň chtěli nějak žít.Aby  to bylo cítit, ne aby se to muselo pojmenovat a pořád dokola opakovat, že mám či máme  strach. Role německých důstojníků, včetně samotného Heydricha, byly spíš parodie na skutečné fašisty,stejně jako role Jana Budaře a bachařů ve vězení. Mnohé postavy ani nestačily proniknout do divákova (tedy mého) povědomí, a už mě měl zkrušit jejich tragický osud. Nepřesvědčily mě ani scény, kdy ženám odebírají děti, jsem přesvědčená, že ty matky bojovaly mnohem dravěji a bránily svoje děti víc. Filmová stylizace byla až příliš schematická. A našla bych řadu dalších okamžiků, kdy jsem byla víc rozladěná než dojatá, ač jsem na film šla vybavená pěknou spoustou kapesníků. Jestli je to tím, že na rozdíl od vtíravé reklamy je mi ten příběh detailně znám, nebo tím zpracováním, nevím. Je jistě dobře, že podobný film vznikl, byť s odůvodněním, že o tom nikdo nic neví, se nějak nemohu ztotožnit. Ale zjevně to tak je. Ovšem zase ten, kdo neví, ať už proto, že je teeneger, cizinec nebo se o to prostě dosud jen nezajímal, tak zase musí mít docela zásadní problém pochopit, jak spolu které události navzájem souvisí.
 Pikantní mi kapku přišlo, že u filmové zdi zahynul jako komparsista i ministr kultury Besser, řekla bych, jako bonus za nějakou finanční injekci:-). Ovšem tolik avizované peníze ve filmu rovněž nejsou vidět,což je patrné zejména při požáru, ve kterém zjevně hoří maximálně tak dvoje dveře a jedna židle, snímané z několika úhlů.
    
    Na jednu stranu jsem ráda, že jsem film viděla, asi za to stojí. Na stranu druhou, klidně bych si byla bývala mohla počkat až na televizní projekci:-)