pátek 24. června 2011
Zoufalé matky
Ještě přihodím pár postřehů ze školního výletu. V areálu, kde jsme bydleli a stravovali se, jsme se ocitli pohromadě s nějakým mateřským centrem na výletě. Taková koncentrace matek s malými dětmi na miniaturním prostoru je poněkud nápor na nervovou soustavu. Zejména, když skupina mladých matek vykazovala zjevné známky zoufalství. Tedy minimálně z našeho pohledu, ony si to o sobě zcela jistě nemyslely, naopak. Tvářily se a cítily se těžce v pohodě a in, jak jsou s malými dětmi v přírodě a na čerstvém vzduchu. Nu, a co jsme viděly my, ženy od fochu a nezatížené mateřskými hormony. Houf uječených dětiček, které můžou naprosto všechno, doprovázených hysterickými matkami. Málokterá totiž na svého drobečka mluvila normální tóninou hlasu, buď infantilně šišlaly, nebo afektovaně řvaly. Nejvíc mě dostaly, když dvouletým drobkům vydaly příkaz, ať nechodí k bazénuL. Poté se sdružily kolem stydnoucí kávy, kde hlasitě klevetily o vaření a manželích, aby pak překvapeně honily děti od bazénu. Jsem přesvědčena, že kdyby se nějaký ten malý neposeda utopil, dušovaly by se, jak je hlídaly ostřížím zrakem a oka z nich nespustily. Stejně tak mě fascinovalo, jak matky umožňovaly chlapečkům, aby se vymočili, kde je zrovna napadne. Když se žena, ležící na dece, ohradila, že by snad přímo u její hlavy to dítě močit nemuselo, byla matka náležitě dotčená a uražená, což dávala velmi hlasitě najevo. Odjakživa nemám ráda, když se malé děti vláčí do restaurace, kde pak ječí, lítají a ruší, zatímco pyšní rodiče se zjevně domnívají, že všichni musí toho jejich juniora obdivovat. Vnímám to podobně, jako kdybych si já s cigaretou sedla do dětského koutku a vyžadovala popelník a víno. Děti prostě do restaurace nepatří, a když, tak se mají umět chovat. Zde tento zlozvyk vygradoval. Dětičky hlasitě skákaly po židličkách, jezdily na svých plastových motorkách mezi stoly a vydávaly takové ultrazvuky, že nebylo slyšet vlastního slova. Napomenutí (slušné) nesly jejich matky velmi nelibě, zhodnotily to jako absolutní nesnášenlivost. A to ponechávám stranou, jak se ti malí žvatlalové, kteří by mnohdy uživili armádu logopedů, bavili sprostě. Kam se hrabou naši pubescenti. A to pyšným rodičkám kupodivu nevadilo. Nu, jak říkám, skupina zoufalých matek dokáže hodně zoufalé věci, respektive zoufalou výchovu. S podobnou squadrou už bych se tedy potkat nechtělaJ
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Dobry den Jitko,
OdpovědětVymazatted s Vami neslouhlasim. Myslim, ze do restaurace patri vsichni, pravda to se tyka dne a ne vecera (alespon dle meho nazoru). Jenom by to chtelo vetsi zodpovednost od rodicu, vice snasenlivosti od tech, co momentalne rodici nejsou a vetsi prizpusobivost od vedeni restauraci v podobe hrist a atrakci pro deti. Kdyz jsem pred par lety navstivila Dansko, tak me velmi zaujalo, ze takrka vsechny restaurace meli hriste a kolikrat v samem centru mistnosti. A nemyslim, ze to nekomu nejak vadilo. Konec koncu, jak se maji deti jinak naucit spravnemu stolovani v restauracich. S pozdravem, Katerina
Taktéž nesouhlasím s Jitkou, ale souhlasím s Kateřinou. Mírně mě šokovala věta: "Děti prostě do restaurace nepatří, a když, tak se mají umět chovat."
OdpovědětVymazatOsobně si myslím, že děti do restaurace patří, pokud to není v nočních hodinách. Ale dobrá, budu šetřit vaše nervy a nadále s Jeníčkem do restaurace chodit nebudu. :-) Zatím jsem si netroufla a při představě, že takový názor sdílí více lidí, si ještě asi další léta netroufnu... Bohužel ho neumím "slušně vychovat" a neumím mu vysvětlit, JAK se má v restauraci správně chovat. Holt budeme nadále zavření doma. Nic proti Vám. Každý má svůj názor. :-)
Nepopírám, že mi děti řvoucí a lítající v restauraci vadí. Ovšem je to opravdu vina rodičů, že jim nenastaví hranice. Doma chování mezi lidmi těžko natrénují-ovšem potřebují k tomu zdatného rádce a průvodce, který sám lehce základy etikety zvládá.
OdpovědětVymazatMy jsme děti brali s sebou odmala, protože babičku hlídací máme jen jednu, ale jasně se řeklo, co se smí a co ne- jinak že rovnou odcházíme. Dodnes (a to je Martině už skoro 7) si bere s sebou blok a pastelky.
hehe-si pamatuju, jak jsme Majdě (v předškolním věku) v čínské rest. dali úkol: překreslit ten nápis čínských znaků nade dveřmi :-)) a ona pak nechtěla jít domů ani po 2.kávě, že to ještě nemá :-))
Dámy, zjevně jsem se špatně vyjádřila. Pokud se děti přijdou normálně najíst a učí se u svých rodičů správnému stolování, neřeknu půl slova. Mám na mysli popsané situace, kdy mamka s taťkou vesele pokuřují (ostatně tam, kde se kouří, opravdu děti nemají co dělat, na tom si trvám, je, myslím, dost nekuřáckých prostor pro rodiny s dětmi), děti lítají po restaurantu a bez jakéhokoliv omezení řvou a chovají se.- řekněme - divoce. Já s Vámi víceméně souhlasím, ovšem mám i jiné zkušenosti a ty jsem se pokusila sdělit:-)
OdpovědětVymazatOvšem asi se na mě zlobí i můj vlastní blog, nelze mi sem přidat odpověď jinak, než anonymní. Tak nejsem anonym, jsem to já osobně, která chce reagovat a nemůže:-)
OdpovědětVymazatVaše Rejčka:-)
Myslím,že máme pravdu všichni! Mé 4 děcka musela vydržet i v kostele, natož v restauraci!!!Dostali hranolky a kečup a byla to velká sláva! Nicméně jsem se smála až jsem slzela, tak perfektně je popsané to ,co u nás vidím denně! Vodím vnuky do školky a opravdu to šílené ječení některých rodičů bere rozum!Daja.
OdpovědětVymazatTaky jsem se chtěla přidat... děti do restaurace patří, jinak se v ní nenaučí chovat. A když má člověk dětí víc a žádné hlídání, tak by se ty starší děti do restaurace mohly dostat až na střední škole :-)
OdpovědětVymazatAle koukám, že už došlo k dohodě, takže je vlastně můj komentář zbytečný :-) Ale přesto si ho neodpustím ;-)
P.S. Včera jsem byla na koncertu dětského sboru. Byli se podívat rodiče, někteří i s mladšími sourozenci. A hned byl problém, ti mladší nevydrželi celý koncert, začali vejskat a pobíhat, ale... ústupová cesta byla zatarasena účinkujícími. Celý sboreček stál na schodech, po kterých by se dalo utéct. A co teď s miminem? Zalepit pusu? Zaškrtit?? Někteří posluchači by to asi přivítali :-o Asi už zapomněli, jaké to je, mít malé dítě. Chtěla jsem tím říct, že občas se do nepříjemné situace s dítětem dostanete i ne vlastní vinou.
Asi se shodneme na tom,že rodič by měl vyhovět potřebám dítěte,alespoň v tomto věku určitě..takže je li jeho potřebou se najíst,proč ne restaurace,potřeby dítěte i rodičů lze sladit..je li potřebou matek si pokecat,pak bych taky viděla, že by potřeby dětí i rodičů lépe uspokojilo dětské hřiště:-)
OdpovědětVymazatSnažila jsem se přidat příspěvek hnedle zkraje, ale nebylo mi přáno. :o) Tak snad dnes.
OdpovědětVymazatNěkde jsem četal že nejprotivnější zvuk na světě je řev rozmazleného dítěte. :oD Nevím, kdo ten výzkum financoval, ale asi bych mu to potvrdila bez většího přemýšlení.
Každopádně jako matka dvou takových křiklounů stále přemýšlím a dumám, jak docílit toho, aby neřvali v těch nejméně vhodných chvílích (a že na to mají asi nějaké speciální čidlo) a to tak, aby nevznikl ještě jeden protivnější zvuk a to je řev hysterické matky a křik divokých dětí. :oD
Jinak myslím, že je to vždycky o tom - co sám nerad, nečiň druhým. Takže pokud mi vadí řvoucí cizí řvoucí dítka (kdekoliv), tak se v to těm svým taky snažím zamezit nebo je nevystavuju takovým situacem, kde vím že to prostě jinak nebude. Ale jak jsem psala - dítka mají čidla nevídaných možností a tak stejně to na 100% nevychází a pak jsem ráda za shovívavost okolí. :o)