Valentýn💖

Muzeum čokolády

 Muzeum má dneska kde kdo, kde co. 

Tedy logicky i čokoláda. Zajímavá expozice.

Primárně samozřejmě pro děti, ale i dospělí si zde přijdou na své. Funguje i čokoládový bar. Takový sladký zážitek. Možná valentýnská inspirace....

Těšilo nás, že bylo otevřeno. Ostatně, v průvodcích to bývá uváděno jako jedna z dominant města.  V několika místnostech lze vidět peklo, čokoládový vlak či mistra Beana. Někdy až člověk žasne, co vše lze z čokolády vyrobit. 

Ve fotokoutku jsme objevily i takřka autentický pražský orloj:-)

Prohlídka se dá zakončit nákupem, zajímavých čokolád, pralinek nebo i čokoládového piva. 

Také jsme tak učinily. Takovou sladkou tečku za sladkou expozicí.

 

Zoo

 Tentokrát v Táboře. 

Je jiná, malá, takřka rodinného typu. 

Za samé jedničky vstupné zdarma, takže velká odměna. A radost. 

Už jsme tam jednou byly, tak už jsme šly po svých stopách. 

V zimním období nebyly třeba želvy nebo papoušci, ale zvířat bylo venku dost. Slunečné počasí určitě jejich aktivitě napomohlo.

 A znovu můj ambivalentní vztah k zoologickým zahradám. Respektuji jejich práci, zachraňují mnohé vymírající druhy(ta táborská speciálně). Mají zvířata rádi, chovají se k nim jistě hezky. 

Přesto, když vidím lva a lvici v miniaturním prostoru, bez možnosti volně si běhat, jistě se celé dny nudící se, je mi jich líto. Osamělý tygr, táhle naříkající, s povislým břichem. Aby ne, pohyb nemá žádný. Ale prý to není smutek ani nuda, když tak žalostně kvílí, říkala ošetřovatelka, která mu zrovna nesla flákotu. Dostal jíst, takže chvíli zábava. A pak zase celý den nuda. 

Stejně tak medvědi nebo smečka krásných bílých vlků. Surikaty nevypadaly, že by jim malý prostor vadil, jejich zvědavost byla půvabná, ale přesto, červíček pochybností vrtá. 

Asi je to jen můj pocit, možná přikládám zvířatům lidské vlastnosti. Třeba se vůbec nenudí, jsou v klidu, baví je válet se a lenošit. Stejně jako některé lidi baví válet se před televizí:-). A zase je vnímám jako lidi. Chodíme do zoo za nějakou edukací, takže je moje vzdychání asi pokrytecké, ale je mi jich líto. Navzdory tomu, že v táborské zoo je krásně. 

Je to prostě ambivalentní vztah:-).

Ale co bylo naprosto super, ideální využití vánočních stromků. Mnozí si vesele pochutnávali, to je výborná recyklace. 

Prasata si nicnedělání užívala, v klidu pochrupovala na sluníčku. Ne nadarmo jsou asi nejvíc podobní lidem:-)

Babina

 Další letošní rozhledna patří spíš k minirozhlednám. Ztracená v lese, vyrobená hezky ze dřeva, dvě patra. Babí hora se to tady jmenuje. Takže jsme vlastně ve svém:-)

 Leze se tam sice dost příkře, jako po žebříku, ale je to kousek nad zemí. Ale trochu vidět bylo, tak jsme se porozhlédly po kraji a odškrtly si další dosaženou metu.  

Rentgen

 

   Když vás lékař pošle na rentgen, většinou se normálně objednáte a jdete. Je to běžný úkon. Nechodíme tam jako do cukrárny, protože o záření už něco víme, umíme se trochu chránit

a využívat tedy jen tu lepší stranu, kterou tyto zázračné paprsky nabízejí.

A také to pro nás není nic neobvyklého, jako tomu bylo před více než sto lety, kdy se lidstvo díky osobě Wilhlema Conrada Röntgena začalo k tomuto poznání propracovávat.

   V letošním únoru si připomeneme sto let od úmrtí  tohoto německého fyzika, který jako první na světě prosvítil svou vlastní ruku. A posléze i ruku své manželky…

Díky jeho vášni pro experimenty se můžeme podívat dovnitř těla, aniž by muselo být rozříznuto.

Röntgen patřil k těm géniům, k jejichž osudu se upírají naděje mnoha rebelů, co neradi chodí do školy. On totiž svá studia nedokončil, byl vyloučen za jakousi klukovinu, karikaturu profesora. Nebyl připuštěn k maturitě, nemohl na žádnou vysokou. Ale po pozornějším pátrání se zde odpůrci vzdělávání dočkávají zklamání, Röntgen totiž měl ke škole vřelý vztah a to, že ji nemohl dokončit, vnímal jako křivdu. A křivda to také byla, vyhodili ho za něco, co udělal někdo jiný. On to jen odmítal prozradit.

A tak šel.

Studovat si ale přál, proto chodil na přednášky, poslouchat. Studium považoval za důležité

a své vyloučení za životní neúspěch. Chtěl to napravit, ale když si složitě vyjednal zkoušku, na kterou se pečlivě připravil, přišel ho zkoušet člověk ze školy, která ho vyhodila. A zkoušku mu nedal. Ne, že by to neuměl. Prostě proto. Celá tato bláznivá situace vedla Conráda k poznání, že zkoušky jsou často k ničemu, když slouží jako osobní msta a na vědomostech vlastně tak moc nezáleží.

Nezanevřel ale na vzdělání jako takové a snažil se dostat na nějakou vysokou školu. Byl vytrvalý, to byla jedna z jeho mnoha ctností.

 Nakonec ho přijali v Curychu na škole, kde maturitní vysvědčení nepožadovali. Bez problémů vystudoval a mohl se věnovat bádání  a oblíbeným pokusům. Patřil k největším experimentátorům.

Povedlo se mi získat místo asistenta a začal se věnovat experimentální fyzice u slavného profesora Kumdta, který mu hodně pomohl.

 Po mnoha letech pak získal práci na wurzburské univerzitě, která ho v jeho začátcích odmítla habilitovat proto, že neměl maturitu.

Životní paradoxy.

Nakonec právě tady učinil i svůj nejslavnější objev, paprsků X. Při zjišťování detailů několik týdnů neopustil laboratoř, bydlel v práci, aby zjistil o novém záření co nejvíce. A povedlo se.

    Už od dob studia v Curychu byl ženatý, ale s manželkou nemohli mít děti.

Proto adoptovali svoji neteř Josefínu Bertu Ludwig.

Ve volném čase  cestovali,  hodně chodili po horách, Röntgensám byl vášnivý turista i skvělý horolezec. Příroda byla pro něj velkou relaxací, kde nabíral sílu pro svou vědeckou práci. Úspěšnou práci.

Objevil paprsky X, za které získal první Nobelovu cenu za fyziku v roce jedna.

Tedy 1901.

I tak nadále zůstal skromný a empatický, přestože s prestižním vědeckým oceněním se pojila i finanční odměna, sto padesát tisíc švédských korun.

On je velkoryse věnoval své univerzitě.

Sám byl vlastně dost asketa, peníze moc nepotřeboval, žil hlavně pro svou vědu. O rodinu se postaral a víc peněz nepotřeboval.  

 Během války pak stejně o své úspory přišel. Údajně i dost hladověl, takže válečné období pro něho znamenalo poměrně dost zásadní životní obrat.

 Nikterak si ale nestěžoval a pomoc od přátel odmítal. Postará se o sebe sám.

Nepostaral. Respektive nemoc byla silnější.

Zemřel 10. února 1923 na rakovinu střev.

Je tomu tedy již sto let, co nás vynálezce rentgenu opustil. Jedno století již tedy máme v medicíně díky jemu řadu úkonů výrazně jednodušších. A to jistě stojí za připomínku. Možná i za oslavuJ

 

 

CK poštovní noviny

 Je to 270 let, co se narodil Matěj Valentin Krameryus:-)

Patrně není na první dobrou  úplně jasné, koho mám na mysli. 

Tak tedy, po našem, je to Václav Matěj Kramerius, zakladatel novodobé žurnalistiky. 

Narodil se v Klatovech, jako Krameryus, ale spojujeme si ho asi víc s Prahou, jako Krameria. Studoval tady, přátelil se s Dobrovským a ostatními národními obrozenci. Přijal vlastenecké jméno Václav. Pracoval v knihovně i v archivu, aby si vydělal na studium. Živil se korekturami i doučováním.

 Nakonec opravdu úspěšně vystudoval.

 Založil si vlastní noviny, Vlastenecké, pak Krameriovy, ve finále CK poštovní ...

Zavedl systém předplatného, ale když mu z celé Prahy předplatné nabízeli asi čtyři lidé, nevypadalo to na velký podnikatelský úspěch.  Přesto Kramerius vytrval a noviny vydávat nepřestal.

Asi aby toho neměl málo, založil nakladavatelství Česká expedice, které sloužilo jako i jako knihkupectví či antikvariát. Dobře se s ním můžeme seznámit v československém televizním seriálu F. L. Věk, který tuto dobu zajímavě a podle mého názoru i věrohodně zobrazuje.

Kramerius za svoje velké pracovní vypětí patrně zaplatil zdravím. Umírá poměrně brzy, je pohřben na Olšanech. 

Jeho 270. narozeniny si připomínáme právě dnes. Noviny v tištěné podobě jsou na úbytě. nečtou se. Asi by se Kramerius divil, že jsme oklikou došli tam, kde on začínal. Přesto jeho odkaz stojí za připomenutí. 

A v Klatovech se určitě slaví s plnou parádou. Zejména, když následuje výročí Vrchlického.  

Tak hurá na Černou věž:-)

Hýlačka

 Druhá letošní rozhledna. Nedaleko táborské zoo. V zimě sice dost opuštěná, ale přístupná, takže jsme si ji vyšláply. A Tábor jako na dlani:-)