Komiksoví hrdinové

V době, kdy vstupuje do kin jediný komiks, který jsem schopna akceptovat, tedy Čtyřlístek, se do komiksových hrdinů převtělili i naši studenti. Hezká náhoda, stejně jako ta, že k oné reinkarnaci došlo v době předávání Českého lva, kterého jsem ovšem nezískali, byť by si ho mnozí za své filmové kreace jistě zasloužili. 

Na vstupence se třeba objevilo  loňské datum, čehož si povolaní všimli až krátce před  plesem, kdy už bylo hodně pozdě něco měnit. Leda snad filmovým trikem, který se nekonal, ale i tak jsme se dobře pobavili. Šlo totiž o náš maturitní ples. 

 Studenti ho pojali ve filmovém stylu. A  bylo narváno, že by nejeden český film mohl jejich návštěvnost závidět.
 Imatrikulovaní primáni tančili ve stylu Matrixu, jejich starší spolužáci se převtělili do nadpřirozených hrdinů.
 Trochu jsem si finální zážitek zkomplikovala tím, že jsem nechala doma brýle, tudíž jsem byla o řadu detailů ochuzena. Ovšem Supermana jsem poznala. Určitě je všechny pozná i naše dvorní fotografka Gabro, neb průvodní fotografie jsou z její superdílny. Další plesové atributy jsou tradiční a známé, proslovy, předtančení, šerpování, déšť drobných mincí (pravda, spadly i papírové), dojaté příbuzenstvo, tanec, zpěv, přípitky, dary.
 Hudba už je jen k tanci, ne jako  dříve,kdy se uvádělo k tanci a poslechu hrají....

K poslechu to opravdu není. Tím vůbec nemyslím styl hudby, hráli naopak pro všechny generace,ale tak hlasitě, že neslyšíte vlastního slova. Takže jakmile se začalo hrát, přestalo se povídat a měli jste šanci se buď mlčky svíjet v rytmu tance či trpně mlčet. Případně utéct do baru nebo před hotel.

 Dorazila řada absolventů, s nimiž byla radost si povídat ( v mezi-přestávkách nebo právě v tom baru). Pravda, některé ročníky mi už splývají, někoho mám problém poznat, ale veskrze jsme se vzájemně identifikovali a mohli si velmi mile popovídat. To je hlavní důvod, proč mám tato setkání ráda, byť řev reproduktorů jinak ničí mou chatrnou nervovou soustavu. 

    Maturanti byli letos velmi pozorní a krom dárku pro třídní učitelku připravili i dárkové překvapení pro zbývající učitelský sbor. Všechny kantorky jsme si s květinou odnesly poukázku na dva týdny cvičení v Expresce. 
U maturity je tedy budou zkoušet samé štíhlé a vytrénované "krasavice." 

Nu, a když nám bílou limuzínou odjely děti na "afterpárty", my dříve narození jsme se spokojeně odebrali domů se slovy: 
                                        "Tak zase za rok".

Prostě si to přej

   Pierre Franckh je prý autorem bestsellerů, které nám změní život.?  Jsem spíš skeptik a pozitivní myšlení mi většinou moc nejde, tak jsem na knihu zvědavá. Už její název: Prostě si to přejte, a to s lehkostí…

Nu, mám tu zkušenost, že se mi většinou plní ty horší věci, na které se snažím nemyslet, přesto je moje podvědomí vytahuje a ony se pak splní. S těmi pozitivními věcmi to už tak slavné není. Ale jelikož to chci změnit, tak se učím. V záhlaví knihy se píše, že nám dodává odvahu k opuštění zažitých myšlenkových vzorů a díky tomu se nám mohou splnit všechna přání. Prostě si to přej:-)!

No, jestli je to tak jednoduché, tak jsem promarnila pěknou řadu let:-). Nu, trochu to zlehčuji, v univerzální recept stejně moc nevěřím, je to asi v osobním nastavení každého a pak v síle, s jakou si to uvědomuje a jak moc to chcete změnit. Ale knihu čtu s chutí a jsem zvědavá, co se stane, až ji přečtu. Prostě si něco přeji a ………. Uvidíme...J

                   Hezké a zajímavé čtení na konečně slunečnou neděli.

                                                        

Matějská

Přestože Matějové slavili už před týdnem, slavná Matějská začíná až dnes.  Pro mě to znamená definitivní předzvěst jara. Matějská je prostě jaro, byť to mnohdy podle počasí nevypadá.  Ale dneska svítí sluníčko, po tolika temných dnech, takže ta Matějská je opravdovým poslem jara. A to i přes to, že jsem osobně na ni nebyla ani nepamatuji. Stačí mi vědomí, že začala. 

Letos slavně, má padesátileté výročí, tak Stromovkou pochoduje slavnostní průvod, vyhrává hudba, cvičí klauni a večer nás údajně dokonce čeká ohňostroj. Matějská prostě slaví padesátiny ve velkém, tedy padesátiny na Výstavišti, jinak je mnohem starší. 

A ve vzduchu už voní jaroJ. Je to paradox, když si vzpomenu, jaké záplavy sněhu nás deptaly ještě před týdnem, je to prostě jako na houpačce. No, Matějská…J

Neříkej hop...

......dokud jsi nepřeskočil. Všichni dobře známe.Tak jsem tady hopsala spokojeností, že jsem cosi vyhrála v soutěži časopisu Xantypa. Čekala jsem, napjatě,co to asi bude. Obálka z Xantypy dorazila. 
Velká, bublinkatá!
A prázdná!
  Docela jsem zírala. Více méně pobaveně, neb nevím, zda šlo o vtip ze strany časopisu,o čemž pochybuji. Či o chybu odpovědného pracovníka, který má obálky plnit, což je pravděpodobnější.
 A nebo se naskýtá ještě další možnost,na kterou mě přivedly kolegyně v práci díky vlastním zkušenostem.Někdo to prostě po té cestě od Xantypy ke mně vybral! 
Nebylo to doporučeně (jako třeba úmrtní list na jméno zemřelého) a tak to asi není nic těžkého. 
Nyní mám tedy doma výhru nevýhru. Obří obálku a nic.Nu,život je prostě hra. A česká pořekadla více než pravdivá, prostě neříkej hop....

Úmrtní list

K posledním věcem člověka patří i nezbytná byrokracie. Maminku vyzývají úřady ke změně údajů v občanském průkazu. Již není vdaná, je vdova. Zatím to asi v občance musí být, byť nevím k čemu. K vykonání aktu ovšem potřebuje úmrtní list.  Ten nemáme. Byť už přišel. Několikrát. Přišel doporučeně na tatínkovo jméno! Poštovní doručovatelka dopis nevydala, neb nebyl adresát, který by jej převzal. Poslala tedy dopis zpět s dovětkem, že adresát zemřel. O několik dní později přišla tatáž obálka s rukou připsanou poznámkou syn. Ovšem syn téhož jména jako tatínek neexistuje. Pošťačka opět konstatovala, že dopis nepředá a vrátila ho. Mamince samozřejmě vrtalo hlavou, co nám to tak vytrvale chodí a co si nemůžeme převzít. Na úmrtní list nepomyslela, neb předpokládala, že bude adresován na její jméno. Když se situace opakovala do třetice, vydala se na úřad. Tam se nejdřív děsně divili, co že má vůbec za problém, proč si adresát nemůže dopis vyzvednout a proč se jim pořád vrací. Když dokázala vysvětlit, co se děje, dostalo se jí typicky sofistikované úřednické reakce:

„Jéje, to jsme asi nějak pomotali!“

K tomu všemu ještě navíc doklad nevydali. Prý ho musí poslat znovu, doporučeně. Tak jsem zvědavá, na čí adresu.

Nu, jen si myslím, že onen úřední šiml měl docela kliku, že jsem se nebyla ptát já. Jen je mi líto, že to znovu jitřilo maminčiny rány a že její mírnost na byrokraty moc neplatí. Jak je vidno, ani poslední věci člověka nejsou mnohdy provázeny pořádkem a pečlivostí, o nějaké úctě k pozůstalým ani nemluvím. Hlavně, že je důležité, aby měla v papírech, že je vdova!

Bez Hovorů

Tak dnes jsme zaplakaly nad výsledkem. Poprvé se nám stalo, že odpoledne přišla zpráva od přednášejícího, že je mu tak zle, že se při sebelepší vůli do Kolbenky nedostane.  A teď babo raď!

No, jsme na to baby dvě, tak jsme mohly kritickou situaci řešit ve dvou, ale příjemné to tedy nebylo. Nastalo žhavení telefonů, hledání náhradníka. Jednoho už jsme skoro zviklaly, ale šlo by o téma natolik odlišné, že by přednáška byla kontraproduktivní.  Jdete naladěni na nějaké téma a ono je úplně jiné. Navíc jsme ochotného přednášejícího také zaskočily, ono připravte se na besedu během odpoledne?  Nu, nezbývalo tedy, než přikročil ke kroku nepopulárnímu, leč nezbytnému. A tudíž zrušení. Napsaly jsme maily, vystavily na FB, obvolaly, obsmskovaly. K tomu zrušit rezervaci, požádat personál, zda by případným hostům, ke kterým se naše informace nedostala, laskavě neobjasnil situaci. A pak nezbývalo než doufat, že se někdo nepožene přes celé město, aby zjistil, že se nic nekoná. Zatím nás nikdo nebombardoval rozhořčenými telefonáty či zprávami, tak snad se ke všem dostala informace včas. Poučení pro příště, zálohovat, zálohovat. Stejně jako s počítačem. Je třeba zálohy. Nebo dva přednášející. Stalo se nám to poprvé a zkušenost to nebyla hezká, ale zkušenostmi se člověk učí. Za měsíc, 27. března, již budeme zkušenější a troufám si doufat, že se podobná situace opakovat nebude. Benešovy dekrety nám tedy opět zůstaly utajeny, stále tedy mohou být strašákem.

Snad tedy za měsíc. Pokud se tedy někdo chystal a toužil po poznání, které jsme mu neposkytly, velmi hluboce a srdečně se tímto omlouváme. A věříme, že nám i nadále zachováte přízeň. Tak se dovoluji rozloučit prohlášením, že se těšíme na příští měsíc. Tentokrát s Hovory!

Zrušeno

Dnešní Hovory H se nekonají. Pan docent onemocněl, nemůže přijít, náhradníka nemáme. Takže pokud by se tady našli případní zájemci, s lítosti musím oznámit, že dnes se večerní historické setkání ruší! Podrobnosti později