No, jsme na to baby dvě, tak jsme mohly kritickou situaci
řešit ve dvou, ale příjemné to tedy nebylo. Nastalo žhavení telefonů, hledání
náhradníka. Jednoho už jsme skoro zviklaly, ale šlo by o téma natolik odlišné,
že by přednáška byla kontraproduktivní.
Jdete naladěni na nějaké téma a ono je úplně jiné. Navíc jsme ochotného
přednášejícího také zaskočily, ono připravte se na besedu během odpoledne? Nu, nezbývalo tedy, než přikročil ke kroku nepopulárnímu,
leč nezbytnému. A tudíž zrušení. Napsaly jsme maily, vystavily na FB, obvolaly,
obsmskovaly. K tomu zrušit rezervaci, požádat personál, zda by případným
hostům, ke kterým se naše informace nedostala, laskavě neobjasnil situaci. A pak
nezbývalo než doufat, že se někdo nepožene přes celé město, aby zjistil, že se
nic nekoná. Zatím nás nikdo nebombardoval rozhořčenými telefonáty či zprávami,
tak snad se ke všem dostala informace včas. Poučení pro příště, zálohovat,
zálohovat. Stejně jako s počítačem. Je třeba zálohy. Nebo dva
přednášející. Stalo se nám to poprvé a zkušenost to nebyla hezká, ale zkušenostmi
se člověk učí. Za měsíc, 27. března, již budeme zkušenější a troufám si doufat,
že se podobná situace opakovat nebude. Benešovy dekrety nám tedy opět zůstaly
utajeny, stále tedy mohou být strašákem.
Snad tedy za měsíc. Pokud se tedy někdo chystal a toužil po
poznání, které jsme mu neposkytly, velmi hluboce a srdečně se tímto omlouváme.
A věříme, že nám i nadále zachováte přízeň. Tak se dovoluji rozloučit
prohlášením, že se těšíme na příští měsíc. Tentokrát s Hovory!
Žádné komentáře:
Okomentovat