Ještě před koncem školního roku jsme byli hrát. A byli s námi i psí parťáci. Oba byli nejvzornější z celého zájezdu:-) Spořádaně sledovali, jak se pokoušíme zdolat nástrahy pronajatých drah. Navzdory panujícímu vedru to zvládli náramně. Tobiáš měl vychovanou parťačku. Má se tedy ještě co učit, ale inspiraci načerpal:-)
Aloise Jiráska si z dětství pamatuji krom jiného i díky tehdy běžnému dětskému fórku, kdy - šlo to tedy jen v zimních měsících- k vám přistoupil spolužák ( většinou starší, dneska by to možná už bylo vnímáno jako určitá forma šikany?)se slovy :
" Víš, co napsal Jirásek?
Temno!"
... a stáhl vám kulich přes oči:-)
Pamatuji si to dílo dodnes. I když v pozdější době jsem si ho i přečetla a dnes se snažím vyvrátit zažitou teorii, že doba pobělohorská byla obdobím temna. Tedy Temna. Nebyla,ale to je jiná kapitola.
Dnes je to jen Jirásek jako takový. Četla jsem ho kdysi hodně. Staré pověsti české, Z Čech až na konec světa, Psohlavci...
Milovala jsem Lucernu...
Moc mi tedy nešel F. L. Věk, ale jeho televizní zpracování mi to vynahradilo.
Milovala jsem Filosofskou historii. Bavilo mě V cizích službách i Bratrstvo.
Postupem času jsem Jiráska začala poznávat i jako osobnost veřejného života. Jako vynikajícího pedagoga, učitele historie:-)
A taky jako někoho, komu minulý režim hodně ublížil, zprofanoval ho jako povinnou četbu, díky soudruhu Nejedlému a jeho glorifikaci husitství a tak nějak podobně...
Dnešní děti ho skoro neznají. Když ho musí číst, je to pro ně už dost nesrozumitelný jazyk, zdlouhavé vyprávění.
Přesto je to geniální tvůrce. A chci se mu v létě hodně věnovat. Prožít léto s Jiráskem. A ve finále o něm něco napsat ( snad mistr promine:-)). A moc se na to těším....
Někteří pamětníci si možná vybaví sloupek Miroslava Šimka v Mladém světě. Dávno tomu již...:) Pan Šimek tam tehdy glosoval příběhy ze školství, pokud si tedy dobře pamatuji.
Podobně jako teta Sally pomáhala ve stejném Mladém světě řešit mezilidské vztahy a další problémy.
Čeká mě od podzimu vlastní rubrika v jednom časopise. Spíš tedy na způsob pedagoga ve výslužbě, byť do výslužby by se mi ještě nechtělo. Ale o glosování postřeh ze současného školství by jít mělo. A v letních měsících mám vymyslet název....
Vtipný, výstižný, úderný....
Dumám a přemýšlím. A přitom mě napadlo poprosit o radu.... Vás, svoje čtenáře:-) Nenapadá Vás něco? Poradíte, prosím?
Co by Vás oslovilo:-)?
Lze tady o tom vést diskusi. Děkuji předem:-)
Máme tedy už na IS i na FB Tobiášovo historické okénko, to by se mi asi i zamlouvalo. Ale na druhé straně, nepůjde jen o historii...
Jsem open mind:-) Vašim nápadům
Víc hlav odjakživa víc ví:-)
Ještě vstřebávám radost z audioknihy a jejího křtu....
A již je na dohled kniha další, tentokrát v tradiční papírové podobě. Již příští týden by měla vyběhnout z tiskárny. Statečnost je ženského rodu...
Léto začíná velmi nadějně:-)
První letní čtení. Navíc dárek od dětí, tak se těším. A třeba dojde i na reálnou Kodaň, léto je čas nekonečných možností...
Červenec se nabízí jako měsíc okurkové sezóny. Všichni odjeli na dovolenou, není o čem psát. Případně lze jen nějaké kachny lovit a vytvářet zdání honby za senzací. Ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není, letních událostí existuje víc než by jeden čekal.
Samozřejmě se nabízí
klasická kalendářová klasika v podobě Jana Husa či Cyrila a Metoděje.
Jenže není dobré z hlediska dějin červenec takto hrubě podceňovat. Znalci
jistě vědí, že sem patří jednak přistání na Měsíci, jednak i počátek Velké, alias
první světové války. Americký Den nezávislosti či francouzský pád Bastilly.
Takže je to jako u všeho, když zapátráte po detailech, najdete úchvatný celek. Pestrou
mozaiku červencových událostí…
Třeba takový detail, že
se červenec jmenuje po slavném Caesarovi, tedy July jako Julius, je asi
všeobecně známý. Jenže co český název?
Naši obrozenci tento
letní měsíc bohužel pojmenovali velmi prostě, jako ten, co jde po červnu, tedy
červenec. Jak vidno, i obrozenci měli své intelektuální hraniceJ.
V červenci se ale kupříkladu dost bojovalo.
Vzpomeňme dvě slavné bitvy s českou účastí. Bitva u Zborova, kde vyhrály
československé legie, byla za první republiky dokonce státní svátkem, tedy
druhého července. Zajímavým paradoxem
jejího bratrovražedného podtextu je historický fakt, že kdyby válka dopadla
opačně, byli by z vítězů rázem vlastizrádci.
Bitva
u Hradce Králové sice tak velkou popularitu ve společnosti nikdy neměla, ale pravidelně
se připomínala rovněž. Vlastně připomíná dodnes, její rekonstrukce patří
k tradičnímu koloritu počátečních červencových dní. Navíc je označovaná jako největší bitva na
našem území, víc vojáků naráz zde údajně nikdy nebojovalo. Na bojišti, kde
zemřely tisíce mladých mužů lze dodnes při troše štěstí najít knoflíky či
zbytky střeliva. Byl to prostě tehdy opravdový masakr, když tam, u Královýho
Hradce, lítaly ty koule prudce.., jak kdysi zněla píseň udatného reka kanonýra Jabůrka.
A svým způsobem bitva
přímo vedla ke vzniku Rakouska – Uherska či a nepřímo i třeba i ke vzniku Národního
divadla.
Ve výčtu červencových bojových akcí určitě
nelze zapomenout na defenestraci, tu první, což byla vlastně také bitva. Dost
stěžejní pro naše středověké dějiny. Rozpoutala husitské války. Proběhla 30.
července na Novoměstské radnici a krom již zmíněného husitství přinesla také
letitý mýtus, který tvrdí, že husité nabodávali letící konšele na svá kopí.
Navzdory fyzikálním zákonům, které jasně dokazují nesmyslnost tohoto tvrzení,
vytrvale koluje v představách o první pražské defenestraci. Přičemž
realita je mnohem jednodušší. Vzbouřenci nechali letícího úředníka dopadnout na
zem a až tam ho surově ubili. Ale proti mýtu je někdy těžké bojovat. Navíc,
výročí defenestrace láme prázdniny, připadá na konec měsíce, kdy už se dny
zkracují a noci bývají až o hodinu delší než na jeho počátku.
Proto zůstaňme u jeho počátku, kdy se všechno
rozbíhá a chystá, protože co červenec neupeče, to srpen nedovaří.
Tak hezké léto.
Vzpomínáte někdy na prázdniny? S jakým rozechvěním jste se na ně těšili? Jaké přinášely zážitky?
Vybavujete si dávné letní měsíce nad fotkami nebo jen prostě
s prvním červencem automaticky naskočí letní nostalgie a navzdory tomu, že
již dávno žijete jen dvoutýdenní dovolenou, nejlépe vybranou někdy v září,
je pro vás červenec prázdninový měsíc? A nejen skrze vlastní potomky, kterým
končí škola a vytvářejí si své vlastní prázdninové vzpomínky. Ale spíš
pocitově, přes své osobní vzpomínky a
emoce.
Co vám tak většinou naskočí?
Mně vždycky vytane
na mysli koupání u rybníka nebo u řeky na Slapech, chození na borůvky, tehdy
tedy silně nenáviděné, houbaření, tábory, hrady a zámky, intenzivní prázdninové
lásky.
Už nevím, co je reálná vzpomínka a co jakási idealizace, ale
letní atmosféra a vůně mi vždycky tyto pocity vyvolají odkudsi z hloubi zapomínání.
Oheň a dým táboráku
ve mně pak probouzí další, takřka euforické, pocity letního štěstí a pohody.
Ne, že bych byla takový milovník trampování, ale malý ohýnek v letním večeru
ve mně vždycky probudí dávnou romantiku, kytarové melodie a neopakovatelné pocity
absolutní letní nezávislosti. Naprosto hmatatelně vnímám noc pod hvězdami s vůní
dohasínajícího ohně a mílovými kroky se vracím zpátky do raného mládí.
Další intenzivní emocí prvního červencového dne
je vůně posečené trávy a schnoucího sena. Přitom jsem obracení řádků sušené
trávy v dětství spíš nesnášela. Dělaly se mi puchýře od hrábí, bylo mi
horko, potila jsem se, nebavilo mě to. Ale po splněné povinnosti se vyráželo k rybníku
a začínala letní dobrodružství. Čas to všechno tak nějak smotal dohromady, že
zůstala silná vůně posečené trávy jako symbolu letních dobrodružství.
Vždycky mi ráno
prvního července dojde, jaký je to vlastně krásný den. A co víc, jaké mám
štěstí, že si ho mohu tak užívat. A pokud se ve svých představách pohybuji v červencích
své minulosti intenzivněji, vidím toulky po Šumavě, válení se u vody, sjiždění
Vltavy i Sázavy, letní kino s plechovkou piva, taneční zábavy pod širým
nebem…
Není vyloučeno, že
se jedná o nějakou formu nostalgie. Ta určitě s postupujícím věkem sílí a
intenzivní. Ale mám to už dlouho, proto to vnímám spíš jako kolorit prvních
červencových dní. Vydechnutí po školním roce. Nekonečné moře krásných letních
dní ve zdánlivě nekonečném horizontu. Prvního se opravdu zdá nekonečný .
Ostatně, vlahé letní noci k nostalgii přímo vybízejí.
Je to ve vzduchu, proto to lze vnímat plnými doušky. Řekněme, že je to jeden z nejkrásnějších
dnů v roce, bez ohledu na to, kolik vám je let.
Máte to také tak?
