Letos je to magické datum v neděli. Takže nám vlastně dává den navíc. Začíná se až druhého, teda ta klasika, první září jako první den školy, bude až zítra.
Nicméně, pocitově, ta dnešní jednička je prostě první den školy.
Respektive dalšího školního roku.
Jaký asi bude?
Naštěstí, máme celou neděli na rozjímání a přípravu. Třeba s knihou:-)
Dneškem to tedy končí i dětem. Kantoři už se týden na ně chystají.
Dlouhá cesta před nimi.
Někdo se těší, někdo se bojí, některým je to fuk. Někteří nejdou, jsou to domškoláci.Někdo to obrečí, někdo se nemůže dočkat kámošů a přestávek.
Podobné to mají rodiče, byť ti většinou jsou od radostných očekávání už oproštěni.
Spíš vidí to životní zrychlení, náročnou logistiku, přípravu svačin, rozvoz na kroužky, boj o to, zda domácí úkoly jsou součástí vzdělávání nebo nezákonná praktika ze strany školy.
Učitelé jsou na to rovněž podobně. Už mají malý náskok, od pondělí se ve škole pohybují. Ale škola bez dětí je úplně jiné pracoviště než škola s dětmi. Takže je o víkendu čekají podobně rozporuplné pocity jako jejich žáky.
Zajímavé je, že se pocitově škola týká i těch, co s ní vlastně už nemají nic společného. Ani nestudují, ani neučí, ani nemají děti školou povinné. Je to tak nějak pod kůží pro všechny, že končí prázdniny.
Mnozí si oddychnou, že třeba MHD začne jezdit v běžném rytmu, protože ten prázdninový je fakt dost omezený.
Mnozí se vyděsí, že se do města vrátí děti a do obchodů / minimálně do těch se školními potřebami/ fronty.
Prostě to dneska končí. Ještě dnešní poklidná neděle a jedeme znova...
Žádné komentáře:
Okomentovat