Do země nebo kremaci?

    Chcete do země nebo kremaci? 

Na první pohled trochu morbidní otázka, svého času však rezonovala společenskou diskusí. Trendem bylo pohřbívat jenom do země, jak žádá tradice, zvyk a církev. Nějaké zpopelnění, kdo to kdy slyšel?

No, slyšel to Adalbert Fingerhut, kterého známe pod jeho vlasteneckým jménem Vojta Náprstek.

On, jako dobrodruh a cestovatel dobře věděl, že tento druh pohřbívání je nejen trendem své doby, ale také ekologický, pokrokový a úsporný. Alespoň to tak tehdy tvrdil. Krom toho ještě provokativně dodával, že není věřící, tudíž je vlastně nutné, aby byl zpopelněn. Uvedl to i v své poslední vůli, kterou vzdoroval tehdejším zákonům, které kremaci výslovně zakazovaly. Jeho přátelé byli tedy postaveni před složitý úkol, splnit jeho poslední vůli a nepřekročit přitom zákon. Převezli ho tedy do Durynska, kde ve městě Gotha k žádanému úkonu došlo. Urnu s jeho popelem převezli do Prahy a dnes je uložena v Náprstkově muzeu.

Vojta Náprstek by určitě dneska byl úspěšný influencer. Byl totiž absolutním milovníkem pokroku a všech tehdejších novinek. Ukazoval směr. I v pohřbívání.

Jako pražský radní o povolení kremace žádal i oficiální cestou, chtěl ji dostat do zákonů. Snažil se, aby v Praze vzniklo krematorium. Marně, tehdy.

Burcoval za možnost žehu i svými emocionálními projevy. Využíval k tomu osobností Jana Husa a Jeronýma Pražského, které tehdejší vlastenecká doba hodně glorifikovala. Tvrdil, že když oni byli upáleni zaživa, my bychom se toho neměli bát po smrti.

Nebál se tedy ani řekněme z dnešního hlediska dost nekorektních výzev, nicméně nepovedlo se.

Nezdařilo se mu vlastně ani být prvním zpopelněným Čechem, toto privilegium náleží jakési herečce Heleně Veverkové. Ale pochybuji, že Vojtěch byl v tomto směru soutěživý. Nicméně mu asi Helena Veverková ukázala směr, protože, stejně jako ona, si vybral pro svou kremaci město Gotha.

Je to letos sto třicet let od jeho úmrtí a kremace. Od roku 1919 je u nás pohřeb žehem povolený a dnes dokonce převažuje. Tudíž si můžeme naprosto regulérně položit otázku, zda chceme do země nebo spálit?

 A v září to připomínáme jenom proto, že jde o výročí úmrtí tehdejšího průkopníka všeho netradičního Vojty Náprstka, který své novinky propagoval doslova až za hrob.

   Neznamená to, že bychom vám přáli nějaké morbidní září. Naopak, může to být taková zářijová výzva k přemýšlení a k procházkám. A klidně i na hřbitově, vždyť kde jinde se dá klidně procházet a přemýšlet o tom, co bylo, je a bude?

Krásné barevně nemorbidní září přeji.