Ba dokonce není Karel Havlíček jako Karel Havlíček. Díky bohu. Dnes si připomínáme toho skvělého novináře, který by neměl na růžích ustláno ani dnes. Ba možná by to v zaprodaném tisku měl zcela jistě výrazně těžší, než tehdy. Navíc, do Brixenu do vyhnanství by ho nikdo neposlal, tam se dnes jezdí na hezkou dovolenou. Dneska by ho znemožnili na stránkách bulváru, zničili ekonomicky. A v devadesátkách navíc zastřelili, to snad dneska neprobíhá, i když jeden nikdy neví. Každopádně, byl to první skutečný moderní novinář. A dnes je to dvě stě let od okamžiku, kdy se narodil. Umřel ve 34 letech, takže velmi mlád. Přesto zanechal zajímavé dílo. Jeho pohřeb se změnil v národní manifestaci a z něho se stal mučedník. V tehdejším tisku ale jeho nekrolog nebyl, neměl nikdo odvahu. Zdá se, že některé věci se ani po stovkách let nemění. A co nám z Havlíčkova odkazu zůstalo? Hodně věci, připomenu třeba spoustu epigramů, pro které by dnes bylo hodně výživné prostředí. Třeba ten o tom, že kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit....No, není to přímo aktuální?
Stejně jako podvod s jeho čamarou, který po jeho smrti vedl k obohacení se na jeho slávě. Prodávaly se ústřížky z jeho čamary, jenže brzy se zjistilo, že by to musela být čamara mega obrovská, nikoli jeho velikosti a ještě sváteční. Takže si někdo na jeho slávě namastil kapsu. A zase mám pocit, že píši o dnešku...
Nu, je to symbolické, Havlíčku, Havle...
Ale dneska by měl narozeniny, tak si ho připomeňme třeba jeho slavným Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme...
To si jistě ještě pamatujeme za školy.. Či si pamatujete jiné?
Žádné komentáře:
Okomentovat