Školy už nezavřeme….

Heslo, které opakovaně a intenzivně zní z éteru. Je to takové líbivé, zavřené školy byly dost kritizovány.

Nicméně, je to lež jako věž. Školy a děti jsou zase na chvostu, odnášejí nekompetentní rozhodnutí nejvíce ze všech. Od samého začátku školního roku stačí jedno nakažené dítě, aby třída, brzy poté

 i škola, neřkuli všechny s nimi spřátelené rodiny, naběhly do karantény. A tedy do výuky online. Dětem většinou nepomůže ani negativní PCR test, prostě musí do karantény stůj co stůj.

Někde to řeší kombinovanou výukou, jinde ryzím onlinem. A sotva se jedno dítě vrátí, je pozitivně označené jiné a všechno se opakuje.

 Znám velkou školu, kde je v onlinu třináct tříd.

Učitelé lítají mezi tím, někdo učí z domova, někdo ze školy, někdo jen online, jiný distančně.

 A děti to odnášejí, navzdory tomu, že veřejně se tvrdí, že školy letos nezavřeme. Prakticky jsou ale zavřené už od září. Jeden neví dne ani hodiny. Učitelé kdy a jak budou učit, děti co a odkud, rodiče jak budou mít hlídání. O plánování potencionálních prázdnin (třeba nedávných podzimních) ani nemluvě. Stačí jedno dítě a plánovanou dovolenou můžete zrušit, dítě je v karanténě.

Pravda, hygieny fungují různě, co hygiena, to názor. Někdo je promptní, někdo nechá děti týden se promořovat, pak zavelí karanténu. Někde odlišují očkované a neočkované, jinde zvýhodňují roušky, prostě nevíte nejen dne ani hodiny, ale ani na koho narazíte na karanténě, a jak ten se zachová k vašim studentům.

Navíc, s hygienou (pokud se tedy dovoláte)  můžete komunikovat jen do půl třetí, pak jim končí pracovní doba a jdou domů.

Takže objevit pozitivní dítě ve dvě je dost na nic, žádnou oficiální zprávu nedostanete.

Do toho vládní chaos, který kupříkladu naposledy připravil perličku v podobě jídelen. Dítě, které není z dané školy, musí být denně před vstupem do jídelny testováno. Pokud tedy není očkováno.

Jelikož chodíme do vedlejší jídelny, začalo martýrium zařizování, jednání, dohadů. Když se nové nařízení povedlo uvést do praktického života, ozvali se z vyšších míst, že vlastně zapomněli sdělit,

 že v tomto případě to neplatí!? Cizí strávník není dítě ze spřátelené školy!

A tak všechno zařizování smetete ze stolu a vrátíte se k tomu, co dosud fungovalo. Ovšem napětí, co přinese příští den, ba možná už půl den, to nemizí. Naopak. A tak je to s tou velkou proklamací o tom, že školy se už zcela jistě nezavřou…

My dospělí si můžeme zanadávat. Děti samozřejmě také, ale přeci jen si troufám tvrdit, že jejich duše jsou křehčí, a tato nejistota, podpořená nevydařenou tečkou za koronavirem, který nemizí, umocněná nezakrývaným tlakem na dětské očkování, ostrakizací neočkovaných, chaotickým testováním, náhodným uvrháním dětí do karantény…tak tato nejistota dost působí na jejich psychický vývoj. Plynule navazuje na rok bezprecedentního zavření škol, zákazu sportu a likvidaci života v dětském kolektivu.

Měla bych skončit nějak optimisticky, radou, jak z toho ven, ale napadá mě jen bezradná otázka, proč to těm dětem děláme? Chceme je zničit? Anebo z druhé strany, proč to vlastně dovolujeme?

Je ale možné, že někdo to vidí jinak?

Psáno pro web velká přestávka. Je tam spousta zajímavého čtení, kdyby někdo chtěl kouknout:-)