Mosty

Mají spojovat, jejich jednoznačný a nikterak nezpochybnitelný účel. Není pochyb, že tuto roli hrály odjakživa. Muselo to tak být, a to i přes to, že Praha si celá dlouhá staletí vystačila s jediným mostem. A právě v Praze mosty hýbou veřejným míněním. Chátrají, padají a nikdo je neumí či nechce opravit.  Nové moc nevznikají, nejsou na ně prostředky.

   Koncem války chtěla přes pražské mosty utíkat německá armáda. Tehdy se Praha vzbouřila a formou povstání proti okupantům bojovala. Dnes by stačilo pustit je na mosty, které by pod nimi popadaly.

 Ke konci bývalého režimu vznikla občanská iniciativa Mosty, jejímž cílem bylo spojovat a vést dialog. Nevím, k čemu by instituce s takovým názvem mohla mířit dnes, rozhodně by si ale nemohla činit ambice na spojování. Dnešní mosty se stávají takovou rozbuškou, minimálně v Praze je to hodně cítit. Ale po pravdě řečeno, nedělám si iluze o mostech v celé republice. Žijeme z podstaty, na mosty, které měly v pohodě unést několik koňských povozů a pár chodců denně, navádíme invazivní nekonečné proudy těžkých aut, ale moc je nikdo neopravuje. A když spadnou, není, kdo by ho postavil, čímž se všechno kolem dost komplikuje, protože paralyzovanou dopravu není kam odvést….

 To tedy doslova zatím nenastalo, ale není k tomu daleko. Mosty prostě v současnosti společnost spíš rozdělují.

V dějinách jsou za první mosty považovány kmeny stromů, které překlenuly vodní tok. S postupem a rozvojem technologií se mostní konstrukce zdokonalovala. Na světě proto dnes existují obří mosty, visuté, lanové, prostě na jaké si člověk vzpomene. O mosty se bojovalo ve válkách, na mostech se platilo mýtné. Proto, že byly potřeba, spojovaly.

 Dneska padají. Je to až symbolické, v době, která je vnímána jako rozdělená. Rozdělená radikálně, kdy jedni neslyší druhé. Nechtějí slyšet, nechtějí se spojovat. A mosty i proto stále chátrají a padají…. Či je někdo cíleně likviduje?

A přitom by někdy stačil i ten kmen stromu přes řeku (svárů), leč nechce se překlenovat....