Kdo za to může?

„U mě to nedělají,“ říkají s určitým náznakem pohrdání někteří kantoři, když se na poradě probírají problematické děti, které někoho přivádějí k šílenství. Jsou evidentně přesvědčeni o své pedagogické genialitě. Trvají na tom, že vina je vždy na straně učitelů. V daném případě jsou kantoři netolerantní, neempatičtí a vůbec by neměli ve školství působit.

Ne, že by někdy neměli pravdu. Navíc, každému by se líbilo tvrzení, že on je ten geniální pedagog, který zvládne i budoucího „Babinského“, zatímco ti ostatní jsou kantorští břídilové. Například v situaci, kdy pubertální hošík rozhodí výuku natolik, že učit zde nelze ani s nadáním Komenského, přičemž vy máte tu smůlu, že v té třídě učíte odpoledne. Tehdy jsou nepozorní i ti vzorní, co teprve ti, se kterými je problém od božího rána. Ti, co učí ráno, kdy daný zbojník více méně ještě spí, podobný problém logicky nemají. U nich dítě nezlobí!

Kantor se často jako viník přímo nabízí. Nedokáže dítě zaujmout. Taková obvyklá mantra všech, co mají ve všem jasno.

Já si ale myslím, že věc tak jednoduchá není. Někdy mívám i podezření, že jsou děti, které si vybírají, koho budou prudit a koho ne. Do hry tady vstupuje obyčejná lidská sympatie, takže když klukovi kantor nesedí, tak ho prostě vydusí. Dělají to tak i dospělí, leč není to tak markantní. Navíc mají většinou na vybranou, že se s nesympatickými lidmi nebudou tolik scházet. To děti, odsouzené k pobytu v lavicích nemají. Pak používají zbraní, které mají k dispozici.

Někteří to chápou, jiní v tom ale hledají úplně jiné konotace. Zažila jsem učitelku, která šmahem odsoudila všechny kolegyně, které si postěžovaly na nezvladatelné jedince. Ne, že by ona je neučila, ale takovým lehce podlézavým způsobem jim všechno tolerovala, čím si budovala pověst oblíbené učitelky. Že ale nic nenaučila a děti, které měly potřebu se něco dozvědět, svůj čas v jejích hodinách proflákaly, byla jiná věc. Navíc těžko doložitelná. Lépe se totiž prokazuje řev ve třídě než znuděné ticho.

Učitelé to prostě mají po této stránce dost obtížné, ať si o nich každý z nich myslí, co chce. Děti totiž dokážou zlobit velmi rafinovaně, navíc ve vlnách. Jednou jsou na zabití, jindy by je člověk zasadil do zlata.  Roli hraje čas, kdy výuka probíhá, nálada dětí i kantorova, sympatie, psychické rozpoložení, mnohdy i počasí, únava, fyzická kondice…..mohla bych pokračovat desítkou dalších bodů, které se do vztahu učitel a žák promítají. Včetně faktu, že je čas zlobení a čas dospívání, tudíž je naprosto relevantní fakt, že někteří nesnesitelní zlobiči budou vzorní a bezproblémoví dospělí lidé. Ale to teprve přijde, nyní je čas, kdy se s jejich hormony musí učitel poprat. Nějak lidsky, předpokládám. Tedy mnohdy i radou od jiných, jak oni k němu přistupují, jak pracuje v jejich hodinách. Věta, že u mě to nedělá, je v takovém případě na zabití. Nebo známkou povýšenosti. Nebo lidské nezralosti. Těžko říci. V každém případě ji ale připisuji dost záporných známek, i když to často může být pravda. Je to ale nepedagogické, zdá se mi. Ale třeba se mýlím a je to fakt jen o učitelích jako takovýchJ