Již tradiční podzimní hudební festival. Klavírní festival. A skutečné zážitky. V úterý v Rudolfinu navíc za klavírem šikovný Francouz David Fray, takže člověk pohladil nejen ucho a duši, ale i oko mohlo spokojeně spočinout. Báječný (nejen) umělecký zážitek. Klavír se dá tak nádherně poslouchat, vyčistí hlavu.
Fascinuje mě, co někteří lidé umí ( a jiní naproti tomu nevyloudí ani notu já třeba:-)).
Hrál skladby do Chopina, Schumanna a Brahmse, hrál velmi hezky.
A stejně jako hudba mě vždycky fascinuje prostředí Rudolfina, noblesa se tady místy kloubí s všedností až nečekanou, stejně jako žasnu, v jakém oblečení se někteří za kulturou vypraví.
Na druhou stranu, přicházeje do Rudolfina, takřka Mekky našeho hudebního umění, brodíte se písečnými dunami a loužemi jako když kráčíte k venkovské sokolovně na tancovačku. Docela jsem koukala, jak je prostor kolem Rudolfina neupraven, a pokud prší, nelze se divit, že mnozí na nějakou eleganci rezignují.
Leč, přes všechna tato klasická současná negativa, hudba je tam krásná. Osvěžující a inspirativní:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat