Až na dřeň

 Respektive na krev:-). První letošní návštěva transfuzní stanice byla na vyzvání, což je vždycky trochu zodpovědnější. Je jasné, že už o víkendu někdo konkrétní můj půllitřík dostane, a třeba mu i zachrání život. Celý odběr tím tak získává trochu jiné dimenze, já se cítím „důležitější“ a sestřičky mě vezmou přednostně, takže nemusím takřka vůbec čekat. Pátek bývá tradičně plnější, chodí mnohem víc lidí. A tentokrát to byli (asi je to ale jen náhoda) samí muži. Tedy muži a já! Vládla tam taková hrdinská náladaJ. Samozřejmě i milá atmosféra, ale ta je při odběrech na Karlově náměstí takřka vždy. 

Začátkem měsíce jsem lákala s sebou maturanty, zda by neměli chuť si vyzkoušet prvodárcovství. Již jednou jsme takto společně darovali, s úspěchem. Těm letošním se zatím nechce, ale není všem dnům konec. Navíc to celé nečekaně urychlilo samotné vyzvání, tak šlo o sólo akci. Doufám tedy, že život pacientův bude zachráněn. A víkend může započít.