SMS

Staly se běžným druhem komunikace, sms zprávy. Souhlasím. Na ulici či v metru už léta nevidím lidi jinak, než zírající do mobilu a většinou konverzující ne s tím, kde jde vedle, ale s tím, kdo je na hony vzdálen. Na druhou stranu, nesprávně odeslaná sms může způsobit pěknou paseku ve vztazích.

To by mohlo potvrdit mnoho jedinců, jejichž nevěra se provalila právě špatně adresovanou zprávičkou.  Nebo zvědavým nahlédnutím do partnerova telefonu, což je současná obdoba porušeného listovního tajemství. A většinou se vůbec nevyplácí.

Ale nemusí jít přímo o fatální milenecké zprávy, které jsou námětem mnoha veselých i méně veselých historek již pěkně dlouho. Mě v poslední době spíš zaujala ta symbióza sms se vším, co děláme.  Domlouváme schůzky, rušíme jednání, objednáváme zubaře, dostáváme výsledky od doktora, ze školy či od mobilního operátora. Když nestíhám, pošlu sms. Když platím MHD, pošlu sms. Prostě kde co. Dneska si už ani neumíme představit, jak jsme bez těchto krátkých textových zpráv vůbec kdysi komunikovali a existovali. Ani já to skoro neumím a to nepatřím zrovna k smskovým královnám. Ale sama na sobě někdy pozoruji zajímavý jev. Přijde zpráva, přečtu jí a odpovím. V duchu. Ale už to nenaklepu a neodešlu. Subjekt na „opačném konci“ drátu se pak cítí poněkud dotčen (většinou právem) že neodepisuji.  Stává se to i opačně. Komunikace pak vázne, ač si všichni myslí, že vina není na jejich straně. Je to zajímavá anomálie, vysvětluji si ji tak, že nás ty mobilní vlny prostupují natolik, že očekáváme i přesun myšlenek. To díky bohu zatím nefunguje, i když vůbec není vyloučeno, že k tomu jednu dojde. Nechtěla bych se toho dožít, ač sama v poslední době často odpovídám na sms pouze v duchu.  Nevědomky, není to myšleno tak, že nechci reagovat. Prostě mám virtuální pocit, že jsem zareagovala. Na druhou stranu, tím se objevuje jistota, že nepošlu nikam nic nevhodného. Protože i sms zprávy jsou dobrý sluha ale zlý pán. Pěkně se nám ta stará přísloví recyklují. To ale není Nic nového pod sluncem:-)