Dvojka z chování

„Musíš se chovat slušně, jinak dostaneš dvojku z mravů,“ 

říkávalo se za mého dětství, kdykoliv vznikl nějaký nesoulad s pravidly slušného chování.  Pokud se tato temná vize naplnila a na vysvědčení se objevila v kolonce chování jiná známka než jednička, vnímalo se to jako cejch. Cejch lumpa, lotra, grázla či jinak nezvladatelného jedince, v  určité době navíc jako asociála či politického oponenta.  Dvojka z chování byla prostě jako znamení, že s daným jedincem není všechno v pořádku a zaslouží si trest. Tím trestem byla ona dvojka z chování, přičemž kdysi se navíc ještě mluvilo i o výše zmíněných mravech. Mravy ale pozvolna mizely v propadlišti dějin a zůstalo jen chování. Chování podle předepsaných pravidel. Ovšem představa cejchu zůstala. Respektive trestu. Dvojka z chování je prostě trest. Což je samozřejmě letitý omyl. Dvojka z chování je normální známka. Dvojku z matematiky také nikdo nevnímá jako trest. Ba ani trojku ne. Jde o číselné vyjádření toho, jak asi tu matematiku zvládá. A stejné je to s chováním. Je dost naivní si myslet, že se všichni chovají na výbornou. Ale na vysvědčení ji většinou domů přinesou. Když už tam mají dvojku, jedná se často o trest za nějaký přestupek.  Nejde o klasické hodnocení chování, které by měla dvojka, čili známka chvalitebná, vyjadřovat. Že prostě dítě nějak zlobí, nedodržuje všechna pravidla, ale v podstatě ho lze občas i pochválit. Jeho chování není úplně výborné, ale chvalitebné. S trestem by to nemělo mít nic společného, jde o hodnocení, leč vysvětlujte to někomu. A pokud se týká trojky z chování, to už je vnímáno jako trest maximální, přičemž z logiky věci jde o konstatování, že daný jedinec se chová prostě dobře. Těžko ale poměřovat realitu a fakta emocemi. Zažité historické klišé, že trojku z chování dostal Babinský, který hned poté skončil na šibenici, praktickým vysvětlením nevyvrátíte. Lidé to tak prostě vnímají, děcko něco provede, dostane dvojku z chování a je vyřešeno. Zločin a trest v kulisách českého školství. 

A pak snadno nastane situace, kdy skupinka zdivočelé a znuděné mládeže odrovná jednu zoufalou kantorku (oni jich tedy odrovnají mnohem víc, ale o tom se většinou nemluví, to musí dospět až do tragického finále, aby se o problému trochu mluvilo), dostanou trojku z chování a to má být trest!? Přitom se vlastně říká, že jejich chování je dobré!

A o mravech u toho nepadne ani zmínka. Protože s dobrými mravy se prostě taková trojka z chování neslučuje. I když se podle naší současné veřejné korektnosti podobní jedinci chovají dobře.