...aneb oblíbená středoškolská záležitost, den otevřených
dveří. Asi tedy spíš Den otevřených dveří, protože tato adrenalinová aktivita se tak oficiálně jmenuje. Ač by na jednu stranu mělo jít o klasický den, ve
skutečnosti je to den trochu zvláštní, tedy nejen s otevřenými dveřmi, ale
i velkým D. Cynici se nebojí mluvit o Potěmkinově vesnici, optimisté jásají,
jak se aktivně propojuje rodina a škola, pesimisté vidí jen kritizované české
školství, trémisté se bojí přijít do školy, zatímco rodilí extroverti s hereckými
sklony se konečně dokonale vyřádí. Melancholici dojatě vytahují zapomenuté dojmy
z vlastní školní docházky, cholerici se chystají konečně seřvat někoho z výchovně
vzdělávacího zařízení, protože jim škola děsně pije krev, zatímco flegmatikům
je to srdečně fuk. A to všechno při
otevřených dveřích, aby se do tříd dalo nejen nahlížet, ale i plynule vstupovat
a pokud možno rychle zase vystupovat.
Je
to trend doby a my jsme v tomto trendy přímo ukázkově. Ale děti to baví,
zjevně to bavilo i naše včerejší návštěvníky, a zda to přinese žádaný efekt,
tedy navýšení počtu zájemců o studium, se uvidí až někdy v budoucnu.
Naštěstí,
dveře už nyní můžeme pozavírat a pracovat v klidu zavřených učeben. I když v klidu….
Ale někdy se ty eufemismy použít prostě musí.
Zrovna včera jsem vzpomínal na svoji Z(D)Š, že bych se do ní rád podíval, kdyby měla otevřené dveře. Před čtyřiceti lety byly nezamčené každý den. To dnes asi neplatí.
OdpovědětVymazat