Zkusili jste někdy rozebrat naše zákony? Respektive zamyslet
se nad tím, pro koho a v jaké míře platí, kdo je dodržuje a kdo
z nich má více méně legraci? Činím takové privátní pokusy poměrně často,
většinou tehdy, když zachytím něco, co moji teorii o právní džungli nějak
podporuje. A vzhledem k tomu, že nejsem právník a hledím na svět paragrafů
laickýma očima, napadá mě podobné srovnání poměrně pravidelně.
Prvně mi letos naskočila spíš úsměvná historka s našimi
diplomaty, respektive diplomatkami.
Zákon zní, že lidé nad sedmdesát let nemají tuto funkci vykonávat. Pomineme -
li logiku toho výplodu našich zákonodárců, tak reálný fakt je prostě ten, že je
to zákonem dané.
Jenže najednou se to někomu nehodí. Tak se rychle pracuje na
výjimce. Při tempu, kterým naše parlamentní komora pracuje, se to logicky
nestihne, tudíž se hledají okliky, jak zákon obejít. Úsměvné je, že ho vlastně
hledají zákonodárci sami. Hledají cestičku, jak nedodržet něco, co mají všichni
ostatní dodržovat. Zákon. Samozřejmě něco najdou, této kreativitě se u nás
odjakživa meze nekladou. Prostě se to vyřeší nějakou dohodou, aby se vlk nažral
a koza zůstala celá.
Druhý dojem byl
víc na komunální či lokální úrovni, leč princip byl ve své komice dost podobný.
Parkovací zóna na Letné je nějak uzákoněna. Prostě se tady za parkování platí.
O Vánocích ale nikoli. Ne snad, že by vyšel nový zákon. Naopak. Zákon stále
platil. Ale ne o Vánocích. To přišlo jakési populistické rozhodnutí, které se
navíc údajně opíralo i o pochybné tvrzení, že Policie bude instruována, aby
v daný čas auta bez registrace nepokutovala. Jinými slovy, aby
nedodržovala zákon. Prostě proto, že teď se to zrovna nehodí.
Třetí povšimnutí z nedávné doby se týkalo kouření v restauracích.
Pořád se o něm mluví jako o hotové věci, ale nic se neděje. Snad krom toho, že
už byl navržený způsob, jak případný zákaz obejít. Z hospody se udělá klub
a tam se kouřit smí!
Nevím, zda návod přišel z oficiálních míst
či jde o lidovou tvořivost, ale prostě rada, jak obejít zákon, koluje
internetem mnohem dřív než zákon sám.
Stejně jako humorné až
prazvláštní obejití zákona v případě registračních značek. Písmeno Ch je zakázáno,
všem v Chebu přišli na něco, co údajně úředníkům uniklo. Že české písmeno
Ch tvoří písmena C a H, která zakázána nejsou, tudíž schvalovacím procesem
prošla! Když jsem tuto informaci četla, musela jsem se přesvědčit, zda náhodou
není apríl.
Není. I takové věci se v našem veřejném
prostoru řeší.
Jsou to
v podstatě marginálie, jaké mě teď napadají. Kdyby šlo o větší
kauzy, kdo ví, co by se v dnešní fázi nenápadně se navracející se cenzury
a nesvobody slova přišlo za reakci. Nejspíš nějaké stíhání za vlastní názor,
které je v poslední době velmi populární.
V zásobě rozdílného přístupu k našim zákonům se dá
poměrně snadno najít mnohem silnější kalibr než dohoda o pracovní činnosti
v diplomacii či parkování jak se komu hodí. Určitě proto, že doba nabízí
třeba rozdílný přístup k povinnostem a právu. Každý zná všechna svá práva,
často i ta neexistující, povinnosti nechce znát takřka nikdo.
Není vyloučeno, že by
se hodila i zmínka o uprchlících a problémy s nimi spojenými. Jenže to by
se jednak text výrazně protáhl, jednak by se zde začaly hemžit populární fráze
o humanitě, xenofobii, rasismu, asimilaci apod. To si necháme raději na jindy.
Ostatně, naše vlastní komunita nabízí problémů víc než dost.
Problém je ale ten, že díky politické korektnosti je nikdo nechce v plné
míře pojmenovat. Je asi třeba se znovu učit číst mezi řádky. 
Žádné komentáře:
Okomentovat