Bývá našim dětem (i nám bylo) vtloukáno do hlavy, že se máme
slušně chovat v prostředcích MHD, starší, těhotné, nemocné a zraněné
pouštět sednout a vůbec se chovat v souladu s jízdním
a přepravním řádem.
Kdo pražskou MHD jednou zkusil, jistě ví, že všechno je vždycky trochu jinak.
Dnes mě zaujalo ono vehementně proklamované: posaďte se, prosím.
Děti k tomu vedu, leč i ony již mají zkušenosti
naprosto opačné. Buď nestačí ani otevřít ústa
a nabídnout své místo a již jsou hnány holí nebo alespoň
verbálně s tím, že jsou to nezvedení spratci, kteří nevědí, co je
slušnost. Nebo jim dáma v letech blahosklonně či naštvaně sdělí, že ona si
tedy sednout opravdu nepotřebuje. ..Ovšem nechci se dohadovat, jaká scénka by
vypukla, kdyby nebohé dítko své místo nenabídlo.
Čas d času je někteří nerudní senioři ženou z míst jim
sice určených, leč v poloprázdné tramvaji, kde si mohou místo vybrat a ne
umanutě trvat na svém důchodcovském místě. A další si zase odmítají s tím,
že jedou jen jednu stanici.
Jak se pak v tom má chudák zdvořilé dítě vyznat?
Sama také ještě nabízím místo, leč už umím být i razantní.
Nejvíc mě totiž rozladí situace, kdy vidím maminku či možná častěji babičku,
ověšenou taškami, a kolem poskakující dítě. Nabídnu tedy té ženě místo, ona tam
usadí onoho nezbedného sviště a sama dál visí na tyči v narvané tramvaji.
Už jsem i dokázala,
že jsem děcko zvedla a uražené paní oznámila, že jsem hodlala pustit jí, nikoli
jejího nezvedeného vnuka (syna). Ale
trvalo mi to, než jsem se něco podobného naučila, nerada vstupuji do konfliktů,
leč toto mi přijde trochu postavené na hlavu. A jak se v tom pak mají
vyznat školou povinné děti, které chtějí být slušné? Nedostávají tím signál, že
je lépe být neslušný? Skoro bych řekla, že ano, protože zpětnou vazbu často
dostávají víc než prapodivnou. Mluvím samozřejmě o těch, co pouští a pustit
chtějí, nikoli od těch, co intenzivně odvracejí zrak od třesoucí se babičky,
vetchého stařečka či těhotné ženy. Takových je samozřejmě také plno, ale
rozhodně bych si netroufla tvrdit, že nějak převládají. Jsou (smutné je, že
jsou to v určité převaze chlapci či muži v plné síle, takže je to
kapku genderově nevyvážené), ale jsou i tací, co pustit chtějí, leč není jim to
přáno. Uvidíme, co přinese školní rok. Toto byla moje letní pozorování z letní
MHD. Třeba školní rok vnese řád i do hromadné dopravyJ
Jitko, nenapadlo Vás, že ony matky, případně babičky, usadí dítě ne proto, že by mu chtěly dopřát pohodlí, ale čistě z bezpečnostních důvodů? Přičemž se přiznám, že mě znervózňuje nejen dítě visící v MHD na tyči, ale i dítě sedící jinak než proti směru jízdy. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že běžně stačí, aby tramvaj nebo autobus prudčeji zabrzdily, a dítě sedící po směru letí po hlavě do předního sedadla, zatímco dítětem v protisměru to ani nehne. A obávám se, že to stojící by leckdy letělo přes celý dopravní prostředek.
OdpovědětVymazatTo mě samozřejmě napadlo, leč u opravdu malých dětí. Takový prvňák již může naprosto klidně stát spořádaně u tyče, zatímco jeho babička, ověšená nákupními taškami, může klidně sedět. Mně tedy zase znervózňuje tento styl výchovy,kdy dítě může v tramvaji vše,jen ne spořádaně stát u tyče. Nu, a pokud by se nedrželo, pak by bohužel asi letělo, ale to by jistě letěl i dospělý člověk. Prostě si myslím, že postát v tramvaji to dítě může.Opakuji, nemířím na tříleté caparty ....
OdpovědětVymazat