Je životopisný román, které já ráda čtu. Tentokrát jde navíc
o příběh veskrze dramatický, neb hlavním hrdinou je bouřlivák a prokletý básník
Artur Rimbaud. Nejde jen o život tohoto francouzského buřiče a lamače všech
tehdejších konvencí, ale také o obraz doby, mapuje Francii té doby, tehdejší
zvyky, mravy i naprosto běžný (neběžný) každodenní život. Začíná, pravda, trochu netradičně, až morbidně. Vykopáním rakve nejen básníka, ale i jeho sestry, což bylo přání jeho matky. Ta navíc Artura po smrti odsunula, nezajímal jí, protože podle jejího mínění měl v životě mnohem víc štěstí než jeho sestra. Přesto do příběhu patří, možná víc, než bychom si přáli Je totiž jedním z vypravěčů děje, tedy nejen básník sám, ale i jeho zatrpklá matka. Ale na ději to zas tak neubírá.Rimbaud byl (a je)
vnímán jako geniální dítě, nadaný básník, který v šestnácti vytvářel dílo,
nad kterým žasnul celý svět. Záhadou, proč se tak rychle vzdal své tvorby, jaký
byl jeho další život, to vše nabízí román Neštěstí bývalo mým bohem.
Žádné komentáře:
Okomentovat