Nemám moc ráda filmy, které dělají hrdinu z našich
současných zločinců. Nějak to nekonvenuje s mým světonázorem o tom, že zlo
nemá vítězit. Ti lidé, co žijí podle zákonů a pravidel, pomáhají druhým či
prostě jen nekradou a nevraždí, většinou jako hrdinové zobrazováni
nebývají. Z toho logicky vyplývá,
že lepší je krást
a být hajzl, takže takový začarovaný kruh, který nechci moc rozebírat. Prostě takové filmy většinou ignoruji. Navíc mi po jejich zhlédnutí nebývá vůbec dobře, protože si najednou čerstvě uvědomíte, v čem to vlastně žijeme. Takže ne. Ale samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo, proto jsem kvůli Hynku Čermákovi, kterého mám ráda, a považuji ho za výborného herce, na gangstera vyrazila. A je to stejné. Děsivá zpověď o naší současnosti. Prachy, prachy, prachy. Všechny cesty vedou do politiky a ta cesta je tak propletená, že nabudete dojmu, že tady nic není důležitější než peníze a moc. Kdo je toho účasten či se do toho nechá zlomit, tedy těžko chápe, že život je i něčem jiném. Kdo do politiky vstoupí, brzy začne hrát jejich hru. A to je nejvíc mrazivé poselství z celého filmu. Zahrané samozřejmě skvěle, do děje vás to vtáhne okamžitě, leč domů jdete s pocitem že tady vlastně vůbec nechcete žít, protože je to děsivé…
a být hajzl, takže takový začarovaný kruh, který nechci moc rozebírat. Prostě takové filmy většinou ignoruji. Navíc mi po jejich zhlédnutí nebývá vůbec dobře, protože si najednou čerstvě uvědomíte, v čem to vlastně žijeme. Takže ne. Ale samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo, proto jsem kvůli Hynku Čermákovi, kterého mám ráda, a považuji ho za výborného herce, na gangstera vyrazila. A je to stejné. Děsivá zpověď o naší současnosti. Prachy, prachy, prachy. Všechny cesty vedou do politiky a ta cesta je tak propletená, že nabudete dojmu, že tady nic není důležitější než peníze a moc. Kdo je toho účasten či se do toho nechá zlomit, tedy těžko chápe, že život je i něčem jiném. Kdo do politiky vstoupí, brzy začne hrát jejich hru. A to je nejvíc mrazivé poselství z celého filmu. Zahrané samozřejmě skvěle, do děje vás to vtáhne okamžitě, leč domů jdete s pocitem že tady vlastně vůbec nechcete žít, protože je to děsivé…
...nejen tady. Jak zůstat optimista v dekadentní společnosti? Snažím se, ale stojí mě to stále více sil...
OdpovědětVymazatI já se učím optimismu, leč je to boj, s tím s Vámi naprosto souhlasím. Zásadní radu asi nemám, snad jen, že přeji těch sil co nejvíce...?
OdpovědětVymazat