Když už se v dnešní
pragmatické době nějaký mladý idealista rozhodne vydělávat si na chléb vezdejší
prací za školní katedrou, jde v převážné většině o člověka idealistického,
dobrodružného, empatického a bytostně přesvědčeného o tom, že právě on je
reinkarnací Komenského, kterému se konečně podaří spasit zatuchlé české
školství. Právě on a nikdo jiný vnese do
českých školních lavic svěží vítr, pokrok, pochopení a nové metody. Detail, že
během svého vysokoškolského studia se v podstatě se skutečným žactvem
školou povinným nepotká, se jaksi nebere na zřetel. Podstatné je, že jedinec je
dokonale vybaven teoreticky, ví, co je RVP a ŠVP, jak vytvořit IVP či TP apod.
Jakmile odpromuje a drží v ruce diplom s titulem Mgr.,
již je skálopevně přesvědčen, že právě vypukl okamžik, kdy jedině o něho se
budou školy prát a nabízet co nejvýhodnější vstupní podmínky. V reálu vás ve škole většinou vítají
hlavně proto, že buď nikoho nemají a berou vše, co se namane, nebo předpokládají,
že jako s mladíkem s vámi mohou pěkně vymetat. Přinejmenším vás
zaměstnat jen na deset školních měsíců a pak hajdy na pracák. Škola tím výrazně
ušetří. Stejně jako vaším tabulkovým nástupním platem. Pokud i tak prvního září
nastoupíte, začnou se bourat další představy. Jasně, moderní pokroková výuka má
v tomto systému své nezastupitelné místo, leč převážně jen na papíře. V reálu
chybí technika, vybavení, zázemí. Víc než vzdělávat je prvotním cílem krotit a
hlavně přesvědčit děti a jejich rodiče, že nebudete rozdávat jedničky jen za
ten fakt, že do školy vůbec přišli. Dalším omylem mladých kantorů je idea, že
děti se na ně těší a budou s nimi na jejich progresivních vizích rády
spolupracovat. Omyl. Děti jako kantor s představou moderního vzdělávání
vůbec nezajímáte. Naopak. Jediné, co je pro děti vítanou a lákavou změnou, je
snaha vyzkoušet na vás všechny triky, které už staří bardi znají a nic s nimi
nedělají (případně se jim dokážou díky dlouholetému tréninku spolehlivě
vyhnout). Tedy všechny mokré houby na židli, zamčené dveře, ztracené třídnice či
pětikorunou objeté auto se s velkým gustem vyzkouší na novém členu sboru,
který jen zoufale přihlíží tomu, co v žádné didaktické příručce dosud
nečetl. Pokud nemá kliku a ocitne se zamčený v kabinetě, v horším případě
na toaletě ve chvíli, kdy není na blízku nějaký zachránce, může v takových
prostorách strávit řadu plodných hodin přemítáním nad tím, kde asi udělali profesoři
na vysoké chybu?
Když tedy takový jedinec přežije tuto rizikovou dobu, nastává
střetnutí s další iluzí, respektive deziluzí, kterou představují rodiče.
Zvykli si na zaběhlý klídek a pohodu a najednou do toho jejich kapřího rybníka
vplouvá dravá štika, která chce děti zaktivizovat, víc zapojit, případně odmítá
klasické hodnocení a chce jim psát osobní dopisy.
Naše holka ale přeci měla vždycky
jedničky, pane učiteli, co to najednou měníte?
A víte, že jste nám zkazil celou
nedělí tím, že jsme museli psát ten sloh, co jste zadal minulý týden!
Víte to, že jste zkazil klukovi
vysvědčení?
To jsou jen některé výlevy vyděšených rodičů, které zaplavují
vaši i ředitelskou emailovou schránku ve snaze, aby se vše vrátilo do starých
kolejí. A to jsou jen ty slušné texty, ty arogantní a dravé raději nezveřejňuji.
Pokud adept učitelství ani v tento okamžik neodejde z vysněného
školství, začnou ho deptat směrnice, papírování, revize či tvorba ŠVP a RVP,
tematické plány a dozory v jídelně, které třeba v náplni výuky
pedagogické VŠ vůbec nejsou. Na nějaké kreativní učení většinou moc času
nezbývá, protože ve škole jsou mnohem důležitější věci. Již zmiňované dozory,
pedagogické a provozní porady, které zaberou dvakrát tolik času než oprava
písemek z celého ročníku, školení, statistiky a další hromada papírů,
vedle kterých vám na přípravu interaktivních hodin opravdu mnoho času a energie
nezůstane.
Nu, a kdo překoná i tento kritický bod, většinou v dalším roce
najede do osvědčených starých kolejí, protože mu vlastně nic jiného nezbývá.
A po dalším roce ( v lepším případě letech) stejně
odejde do jiného zaměstnání. Někam, kde si jeho práce váží, kde si vydělá
peníze a nevrací se domů s hlavou jak pátrací balón. To vše v případě,
že po nějakém dozoru či školním výletě, který nedopadl tak jak by měl, neskončí
v kriminále.
Jo, přicházet s nějakými ideály či iluzemi do džungle
českého základního či středního školství se většinou moc nevyplácí. A každý
dobrý skutek bývá vzápětí po zásluze potrestán.
Žádné komentáře:
Okomentovat