Tankový den v Lešanech

Lešany mám spojené s Františkem Hrubínem. Dnešní doba ale básním a poezii vůbec moc nepřeje, tanky jsou určitě žádanějším artiklem. I proto jsou dnešní Lešany víc spojovány s vojenským muzeem a v rámci posledního prázdninového víkendu i s tankovým dnem, který je údajně již lešanskou tradicí.

Výměnou ze Švédska se sem dostaly nějaké vzácné zbraně, třeba první protiletadlový kanon z roku 1919, který byl jednou z hlavních atrakcí. Prý bojoval i v občanské válce ve Španělsku. Se švédským tankovým muzeem si v Lešanech patrně vyměňují exponáty, díky čemuž se do Lešan dostalo šestnáct obřích zbraní, které se vlastně vracejí do Čech, protože byly vyrobeny ve Škodovce. Takže vlastně jde o naše zbraně, které si prošly světem, zakotvily ve Švédsku a odsud se vracejí do místa svého vzniku. Nemohu říci, že by mě vojenská výstava nějak zvlášť zajímala, ale co by člověk neudělal pro spokojenost v rodině. Den tanků byl tedy takovou netradiční víkendovou náplní, ale zase musím přiznat, že ač mě jako ženu nenadchnul, tak ani nerozladil. Prostě se to dalo a i něco zajímavého jsem si tam našla pro sebe.  I když nezastírám, že ten Hrubín mě v Lešanech láká mnohem víc. Zejména, když má vazbu i na Letnou, určitou dobu tady žil a v září mu na domě jeho sedmičkového pobytu dokonce odhalí bustu. Takže jsem dnes vlastně spojila nespojitelné, Františka Hrubína a tanky. Nu, byla jsem v LešanechJ.  Ale aby nedošlo k dezinterpretaci, muzeum je vážně zajímavé a rozhodně stojí za návštěvu.