pátek 6. února 2015

Zubař

Najít zubaře dnes není úplně nejjednodušší. Jelikož s tím mám vlastní čerstvou zkušenost, mohu se podělit. Léta chodím na sedmičce do zařízení, které tedy nebudu jmenovat, abych si snad kromě bolesti zubů nevysloužila ještě další problémy. Ale jde o zařízení, které se tváří jako děsně noblesní a moderní, platíte už jen za otevření úst, přesto mě dokonale zaskočili. Ač pravidelně docházím na preventivní prohlídky, v poslední době tam byl vždy jiný zubař. Už mi to začínalo být podezřelé, taková častá fluktuace nikdy nevěstí nic dobrého. Leč, ošetření vždy proběhlo v pořádku, zacálovala jsem a pustila to z hlavy. Až do okamžiku nečekané bolesti. Volám tedy do své rádoby luxusní kliniky. Telefon opět bere kdosi s cizím přízvukem. Hlásím se ke své poslední doktorce, a ejhle, ta už zde zase nepracuje. A nová bude až za dva měsíce. Co mám dělat, když mě bolí zub. To já neviem, opáčí hlas na druhém konci. Trochu se rozohním, vznesu námitku, že se mi to zdá kapku neseriozní. Na netu nic nepíší, naopak tváří se jako ta nejluxusnější klinika na celé sedmičce. Informaci o změně lékaře mi rovněž neposkytli, ač registrovaná u nich jsem již léta. Nu, to je zjevně jejich představa o tržní ekonomice. Nemám energii se hádat, zub mrcha bolí, tak se vydám hledat nového zubaře. Sice se říká, že kdo hledá, najde, leč v případě nového dentisty to zjevně neplatí.  V Lékařském domě, kam jsem zašla nejdříve, byli nejvíc milí a vstřícní, ale mají narváno. Asi i proto, ž e jsou opravdu slušní. Jinde už je to boj, který vedu už týden. Po zákroku na pohotovosti s rozvrtanými ústy, ale bez bolesti. Jestli ovšem najdu někoho, kdo to dodělá, je ve hvězdách. Fascinuje mě na tom ten fakt, že být dentistou je dnes opravdu zlatý důl. V mém prapůvodním zařízení se ani neptali, zda jsem ochotná (i schopná) zaplatit a účtovali si ty tisícové částky.  Jak jsem řekla, platili jste už jen za otevření úst.  Je tomu tak i jinde, s větší či menší dávkou slušnosti či empatie. Budiž, je to trend doby, za zuby se prostě platí. Zarážející je spíš to, že slušnost jako přidaná hodnota se k tomu již nenosí. Zubaři jsou tak placeni (přeplaceni) že vás prostě nepotřebují.  Na pojišťovnu se v zubním lékařství už asi nikde nepracuje. A se slušností už vůbec ne. Hlavní je hlavně vydělat. Paradoxní pak to, že i když chcete někomu dát vydělat, nemáte kde…To je prostě typický český (v tomto případě zubní) Kocourkov.  A jedna klinika na sedmičce je docela ostudou celého tohoto adorovaného lékařského stavu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat