Konference

Stala jsem se účastníkem konference. Na ministerstvu.  Zní to velice vzletně, ovšem ve skutečnosti šlo o přednášky týkající se první světové války. A protože se přednášelo v reprezentativních prostorách dostala celá záležitost punc konference. I proto nás ráno důkladně prolustrovali při vchodu, což mou rozjitřenou fantazii na chvíli přeneslo do letních měsíců a na dovolenou. Bezpečnostním rámem totiž většinou procházím jen na letišti, když letím do teplých krajů, kam sice ráda zamířila i nyní, leč reálný cíl byl v Karmelitské.  Tudíž jsem se po bezpečnostní prohlídce ocitla v prostorách našeho ministerstva, kde se o nás postarali v rámci školského rozpočtu. Dali nám kávu, koláče, nechtěli po nás konferenční poplatek, jak nám bylo zdůrazněno, a oběd jsme si mohli koupit ve zdejší kantýně.
Témata přednášek byla opravdu zajímavá. Leč odpřednášet je zajímavě umí bohužel jen někdo.  Celý den se zde střídali řečnici, takže jsme válku probrali opravdu důkladně. Začínali jsme stoletím dítěte, které se pídilo po  možnostech  válečné sociální péče o děti a mládež, což samozřejmě koresponduje se současnou módní glorifikací dítěte a je to tedy téma takové nadčasové. Přesto bylo zajímavé srovnání, jak to měli před sto lety a jak to máme dnes. Následoval odraz války v učebnicích dějepisu, což mě tedy vrcholně zajímalo, leč tady jsem se nedozvěděla nic objevného. Prostě dějiny píší vítězové a podle toho vznikají učebnice dějin, což rozhodně není nic nového pod sluncem a rozhodně v tom nic nemění ani naše rádoby demokratická doba. 
Využití webu ve výuce byl pak odskokem k dalšímu oblíbenému prvku dneška, tedy k multimediální výchově, či-li lidově řečeno k odkazům na první světová válku na netu. 

I po obědě jsme se vraceli k dětem za války, tentokrát téma znělo dětství a škola během válečných let. Poté nás jakýsi mladík seznámil s osobou Přemysla Pittera jako vojáka Velké války a ve finále už se jen diskutovalo o válce, následném chvilkovém pacifismu atd. Po čtvrté jsme důkladně chráněnou budovu našeho ministerstva opouštěli. Nu, stálo to za to, ale v podstatě měly nějakou výpovědní hodnotu tak dva příspěvky. Smutný je i fakt, že mnozí přednášející jsou stále "uspávači hadů", už za nás tomu tak bylo.Monotónně předčítají ze svých lejster, žádná jiskra, žádná invence. A k tomu se dnes navíc přidávají vady řeči, nedodržování limitu pro přednášku, třicet minut sem, třicet tam, kdo by to řešil...
No, tak nevím. Srovnávám s nedávným setkáním historiků v Goethe institutu, které sice nebylo konferencí, ale mělo šmrnc. Tady jsem se neskutečně těšila na konec. Nechci to zavrhovat, je jistě chvályhodné, že se podobné akce pořádají, leč příště si asi budu lépe vybírat....