Selský baroko

  Dnešní četba je po dvou oddychových zase trošku víc do hloubky. Konečně se mi dostalo do ruky Selský baroko od Jiřího Hájička, od kterého jsem zatím zdolala jen Rybí krev, přestože on za své knihy sklízí jednu Magnézii literu za druhou. A myslím, že oprávněně. Selský baroko mě zaujalo víc než Rybí krev, je tam plno mně blízkých momentů-genealogie, venkovské příběhy, pátrání po minulosti nejen vlastní, střet venkovské a městské mentality, padesátá léta, prostě pro mě velmi zajímavá koláž a dobré čtení.  Příběh se čte tak nějaká sám, pan Hájíček má zjevně ten dar, že vás do svého příběhu vlastně zakomponuje jak takové dalšího účastníka, pozorovatele či aktivistu. Ještě dlouho ve mně Selský baroko rezonovalo. Řekla bych, že je to hodně dobrá kniha, minimálně pro mě bylaJ