Hovory

byly sice už ve středu, ale také byl den učitelů, který dostal protentokrát přednost. Ale na Hovory nezapomínám , reflexe je dnes. Téma bylo poúnorové, co se dělo po únoru 48.S podotázkou, kdo  je vinen za únor 48?

Předchozí generace měla zafixovaný termín Vítězný únor. Dnešní generace většinou o únorových událostech neví nic. Jdeme tedy od extrému k extrému.Proto: kvůli jakési osvětě či novodobé formě národního, nebo alespoň regionálníhoJ, obrození přicházejí naše Hovory. Tentokrát s poměrně vyzývavou otázkou, kdo za to může? A co se dělo dál?

Otázek se logicky nabízí celá řada. Co vedlo tak velkou část národa k podpoře strany, jež chtěla nastolit diktaturu? Kdo všechno selhal? Demokratické strany? Prezident?  Proč si idealizujeme Masaryka, který se v rozhodujících chvílích zachoval spíš jako kluk, který se chce vyhnout problémům, než jako státník, syn zakladatele republiky?

Všichni, kdo přišli na středeční setkání s docentem Jaroslavem Šebkem si své odpovědi našli. Zároveň ale odcházeli s novými. Za všechny mě napadá taková ta signifikantní:Děje se to dnes znovu? Selhávají demokratické strany? Prezident?!

Nu a ti co nepřišli, mají možnost zkusit jiné osmičkové datum. Třeba třicetiletou válku- defenestrace a Vestfálský mír ( 1618-1648). Tedy kulatá výročí, osmičková, leč vzdálenější. Ovšem s profesorem Čechurou se klidně dostaneme od defenestrace i současnosti. Vám k tomu stačí jen na konci dubna dorazit na Hovory-). 

A mně se po únoru 48 narodila maminka, přímo dnes, před sedmdesáti lety. Takže jedno osmičkové výročí máme doma. A můžeme si, na rozdíl od těch tragických osmiček, dovolit přízvisko krásné výročí. 

Velký pátek

už jako státní svátek.  V naší ateistické zemi mi to přijde trochu jako paradox, ale budiž. Velikonoce jsou  v plném proudu.

Jsou definovány jako nejvýznamnější křesťanské svátky. V Čechách jsou ale zjevně významnějšími křesťanskými svátky Vánoce. Ty většina národa prožívá. Velikonoce naopak bere spíš jako příjemné prodloužené volno. Eventuálně jako svátky jara.

 O ukřižování a zmrtvýchvstání většina nic neví. Nebo jen vzdáleně tuší. Někteří stylově odjedou na Velikonoční ostrovy, které byly objeveny právě během jakési Velikonoční neděle. Jiní by se třeba mohli účastnit tradičních velikonočních pochodů flagelantů, které ale skončily v osmnáctém století, takže by to byla hodně cesta proti proudu času. Někdo by si to mohl vzít na paškál, což si často bereme mnoho věcí i lidí, aniž bychom věděli, že paškál je vlastně velikonoční svíce. Tradičně pečeme jidáše,což je pečivo z kynutého těsta slazené medem, které má tvar smotaného provazu, na kterém se Jidáš oběsil. Otázka je, kdo to vůbec takto zkoumá.

 Škaredou středu asi není třeba vysvětlovat, zato zelený čtvrtek je většině lidí dost utajen. Pravda, má se sníst něco zeleného, což doma ctíme ( včetně snahy loknout si zeleného pivaJ). Leč původně to byl Lkavý čtvrtek, což je německy Greindonnerstag. Ovšem zkomolením se z toho stal  Grunndonnerstag a tedy den poslední večeře rázem zezelenal. Den poté, na Velký pátek, tedy dneskdy byl Ježíš ukřižován, se také vyřádí lidová slovesnost. Podle ní se nesmí jíst maso, otvírají se poklady (obzvláště půvabně zobrazené v Krkonošských pohádkách), ba i hora Blaník se na chvíli otevře. Ale jen krátce, asi aby vojsko náhodou omylem nevyjeloJ. 

Vyjet ale můžeme my, třeba na prodloužený velikonoční víkend. A na nákupy, aby nás náhodou beránek nepo….

Hezké svátky, ať už církevní nebo jarníJ

Deset měsíců

To je v psím životě puberta. Je skoro tak náročná, jak to dětská. Hledání vlastního já. Prosazování sebe sama. Provokace. Všechno je vždycky tak trochu jinak.

Den učitelů

U nás ctíme. Je z něho den naruby. :-).Učitelé oslavují. Studenti učí. Ne tedy, že bychom vůbec nešli do práce, naopak, od samého božího rána spolupracujeme s našimi zástupci z řad studentů. Ti si připravili naše hodiny pro mladší ročníky. My vlastně tak říkajíc hospitujeme. A je to zajímavé, inspirativní. Mnohdy mají ti studenti tak zajímavé a kreativní nápady, že je to opravdu inspirující. A když ne, tak je to minimálně osvěžující, protože tak i tak vnesou svěží vítr. 
A společně si tak, osvěženi,:-)) připomeneme Jana Amose Komenského. 
Posílám tímto gratulaci všem kolegům ve zbrani, učitelkám i učitelům, ale i nepedagogickým pracovníkům, bez kterých by to ve škole nešlo. 
A díky zastupujícím studentům, byl to pěkný den učitelů

Mezinárodní den divadla

Mezinárodní den divadla je právě dnes, byť oslavoval se v sobotu slavnostním předáním cen Thálie. Mnozí si možná ani neuvědomují, že Thálie nese jméno dávné antické múzy, která měla patronaci právě nad divadlem. A divadelníci si ji dnes nosí domu jako formu ocenění za svoji práci. Je v podobě krásné vázy od Bořka Šípka. Fascinují mě třeba v Ungeltu, kde je mají vystavené v místnosti s různorodými židličkami. Lze si tam posedět na židlích věnovaných osobnostmi české kultury a přitom se kochat pohledem na Thálii. Sobotní akci jsem měla šanci navštívit, byla úžasná. Kultivovaná, emotivní a dokonale divadelní. Nechtěla bych být v roli těch, co rozhodují o nositelích. Nedokázala bych určit jednoho, když dle mého vnímání jsou dobří všichni. Ale v roli diváka se mi velmi líbilo. Je nakažlivá, ta divadelní atmosféra. Pro mě hodně. Hrajeme i s dětmi, na ochotnické bázi, ale vystoupení míváme občas ve skutečném, profesionálním divadle. Letos nás čeká divadlo Karla Hackera. Cenu Thálie asi nedostaneme, ale divadelní atmosféru si užijeme. A je to dobré připomenout zrovna v den, kdy se připomíná Mezinárodní den divadla. Protože divadlo tu máme od antiky, vzniklo na oslavu boha Dionýsa, což byl bůh vína a veselí. Přímo to vybízí pozvednout sklenku vína na oslavu. Divadla, Thálie kultury, úspěchů, snahy, pracovitosti, slušnosti, kultivovanosti…. Tedy artefaktů v realitě dost nedostatkových….

A fascinující spojení politického moderátora s divadelní scénou. Výborný výkon, plno paralel, jinotajů a zrcadlení…..

Setkání s generálem

Dnes k nám do školy zavítal Andor Šándor. Na besedu s dětmi. Celé dvě hodiny jsme diskutovali nad žhavými tématy dneška. Myslím tím, aktivně diskutovali. Pan generál má nejen přehled,ale hlavně charisma. Posluchače si tedy umí získat. Navíc, po dlouhé době setkání s mužem, který nevyznává stoprocentní výrazovou korektnost, takže i tím dokázal překvapit a oslovit.Spontánní potlesk si doopravdy zasloužil. Když si ale rozeberu všechno, co nám říkal, tak opravdu nežijeme ve veselé době. Ale na druhou stranu si mnohé děláme sami, vymýšlíme blbosti a neřešíme podstatné věci. Nu, podnětů k zamyšlení bylo víc než dost.

Mlýn na mumie

Petr Stančík je údajně jedním z nejlepších současných autorů. Tak jsem zvědavá. Dosud jsem znala jen jméno, autora samotného jsem viděla v několika televizních pořadech, četla o jeho grandiózních úspěších. Nyní se mi dostala do rukou jeho kniha. Detektivka. Tak uvidíme...