Velký pátek

už jako státní svátek.  V naší ateistické zemi mi to přijde trochu jako paradox, ale budiž. Velikonoce jsou  v plném proudu.

Jsou definovány jako nejvýznamnější křesťanské svátky. V Čechách jsou ale zjevně významnějšími křesťanskými svátky Vánoce. Ty většina národa prožívá. Velikonoce naopak bere spíš jako příjemné prodloužené volno. Eventuálně jako svátky jara.

 O ukřižování a zmrtvýchvstání většina nic neví. Nebo jen vzdáleně tuší. Někteří stylově odjedou na Velikonoční ostrovy, které byly objeveny právě během jakési Velikonoční neděle. Jiní by se třeba mohli účastnit tradičních velikonočních pochodů flagelantů, které ale skončily v osmnáctém století, takže by to byla hodně cesta proti proudu času. Někdo by si to mohl vzít na paškál, což si často bereme mnoho věcí i lidí, aniž bychom věděli, že paškál je vlastně velikonoční svíce. Tradičně pečeme jidáše,což je pečivo z kynutého těsta slazené medem, které má tvar smotaného provazu, na kterém se Jidáš oběsil. Otázka je, kdo to vůbec takto zkoumá.

 Škaredou středu asi není třeba vysvětlovat, zato zelený čtvrtek je většině lidí dost utajen. Pravda, má se sníst něco zeleného, což doma ctíme ( včetně snahy loknout si zeleného pivaJ). Leč původně to byl Lkavý čtvrtek, což je německy Greindonnerstag. Ovšem zkomolením se z toho stal  Grunndonnerstag a tedy den poslední večeře rázem zezelenal. Den poté, na Velký pátek, tedy dneskdy byl Ježíš ukřižován, se také vyřádí lidová slovesnost. Podle ní se nesmí jíst maso, otvírají se poklady (obzvláště půvabně zobrazené v Krkonošských pohádkách), ba i hora Blaník se na chvíli otevře. Ale jen krátce, asi aby vojsko náhodou omylem nevyjeloJ. 

Vyjet ale můžeme my, třeba na prodloužený velikonoční víkend. A na nákupy, aby nás náhodou beránek nepo….

Hezké svátky, ať už církevní nebo jarníJ