Vylodění

 Včera jsme si připomněli výročí osmdesáti let od vylodění v Normandii. Přímí účastníci již podle mého nemohu být mezi námi- myslela jsem si. Ale jsou, kupodivu. Sledovala jsem francouzské oslavy a někteří tam opravdu ještě byli. Nicméně, je jich málo. 

Ti, co se narodili v roce vylodění, jsou v pokročilém věku. Pamětníků prostě ubývá.

Když jsem kdysi dávno měla možnost vidět předchozí kulaté jubileum, už tehdy se říkalo, že jde asi o poslední možnost vidět přímé aktéry živě. A ejhle. Ta možnost je i letos.

Vždycky mě trochu udiví, jak lidé, co měli tak drsné mládí, někteří i rané dětství, to se vlastně kryje s válkou, s krizí..., tak se dožívají takové věku. Je to obdivuhodné. 

Obdivuhodně se výročí i slavilo.

  Francie  slavila ve velkém. Umí to. Precizní příprava a velkolepá show. 

Však také šlo o velkou událost. Zásadní. Urychlila konec války. Byla ale také nesmírně brutální, zdá se mi naprosto nepochopitelné, že ti vojáci našli tu odvahu a pustili se do toho. 

Pláže v Normandii v sobě pořád skrývají atmosféru té doby. Alespoň já to tam cítila. Stejně jako hřbitov těch, co tam zůstali. 

Památník mají Francouzi skvěle udělaný a udržovaný. A ty oslavy byly také takové. Viděla jsem jen v televizi, samozřejmě, ale i tak to bylo hezké. Den D. 

Určitě je dobré si ho připomenout. 

Červnové proměny

 Člověk může mnohé události považovat za smutné, ba dokonce fatální, dokud na ně nepohlédne někdo další z jiné perspektivy. 

Smutným se jeví osud Franze Kafky, který v červnu před sto lety zemřel v relativně mladém věku čtyřiceti let. Když se ale zamyslíme nad dalším vývojem dějin, lze předpokládat, že by Kafka, stejně jako jeho sestry, zemřel v koncentračním táboře. Tím pádem se ze smutného stává paradoxní fakt, že měl vlastně ještě kliku. Došlo k jakési proměně náhledu. 

Jeho osud se tak totiž jeví v úplně jiném světle než před sto lety. 

Není pochyb, že všechno je vlastně úplně jinak. Vždycky tomu tak je. I s Kafkovým dílem. Chtěl, aby bylo zničeno, Max Brod to viděl jinak, jeho přání nerespektoval a Kafkovy romány a povídky dnes patří do fondu světové literatury. Proměnil jeho přání. 

Nabízí se samozřejmě otázka, co by na to řekl, kdyby měl tu možnost, ale to se logicky můžeme jen dohadovat.

Koneckonců, i jeho výročí asi bude rezonovat celým červnem, navzdory faktu, že během svého života nebyl příliš uctíván. Postihl ho osud mnoha umělců, kteří se proslavili až po své smrti.

Pak se nelze divit, že některé věci mohou být po čase úplně jiné. 

Zajímavé je, že Kafka dokáže přes propast sta let promlouvat i k dnešním lidem, ač někdy se  zájem sveze jen na snobské vlně jakési módnosti. 

Ale  většinově to umí, jakoby ve svých proměnách nějak proplouval časem.

Docela mě začalo zajímat, co naše současnost, prošpikovaná úplně jinými problémy, než se řešily před sto lety, dokáže udělat s Kafkovým dílem. 

Ostatně, v červnu se k tomu nabízí přehršel příležitostí, můžete se o to pokusit také. Zažít si nějakou červnovou proměnu, v souladu s naprosto reálným pocitem, že se během měsíce zase promění rok i každodenní život.

 Léto je nadohled, červen budiž pochválen. A Kafka i všechny červnové proměny též.

Měsíc myslivosti

 Kdysi se u některých měsíců objevoval přívlastek či přízvisko. Někdy šlo o edukační prvek, jindy o ideologický a mocenský. Mohli jsme tak prožívat měsíc knihy či měsíc československo – sovětského přátelství.

A mezi tím se vynořil měsíc myslivosti, který měl propagovat mysliveckou práci. Takový kompilát, řekla bych. Trochu edukace, trochu ideologie. 

Červen si myslivost vylosoval ideologicky nedobrovolně, přírodně ale asi docela adekvátně. Rodí se velké množství mláďat, o zvířata, ale i neživou přírodu, je třeba aktivněji pečovat. Myslivci to údajně dělají, proto si červen kdysi vylosoval přízvisko měsíce myslivosti. Nejsem zrovna fanda honitby a podobných atrakcí, nicméně červen mám ráda. I díky těm srnčatům, která tu ochranu opravdu potřebují. 

A rozhodně to nemusí  být zrovna měsíc myslivosti, který nás donutí víc myslet na nejmladší a bezbranné. Stačí si uvědomit, že v červnu můžeme víc než kdy jindy podpořit své děti, které mnohdy bezbranné, nebo alespoň bezradné, určitě jsou. A není to jen Den dětí, kterým červen startuje. 

Máme v červnu i den dětí, které se staly obětí agrese. Asi, abychom v záplavě červnových barev a vůni nezapomínali, že svět nemá vždycky barvu růžovou. Možná i proto často beru děti na Den dětí na Ďáblický hřbitov, kde je část nazvaná Dětský hřbitov. Místo, kde symbolicky spočívají dětské oběti totalitního režimu. Aby si uvědomily, že mají štěstí na dobu, ve které se narodily. A zpátky jdeme na zmrzlinu, protože děti se mají radovat. Mezinárodní den čokoládové zmrzliny, který připadá na jeden z červnových dnů, s tím ale nesouvisí. Je to o tom uvědomění, že žijeme v době, kdy si tu zmrzlinu můžeme dát. V červnu obzvláště. 

Dopřejte si tedy plno červnových radostných kopečků, nejen čokoládové. Červen je měsíc, kdy v podstatě (nejen) zmrzlina chutná nejlépe. Možná by si červen z dnešního úhlu pohledu zasloužil víc přívlastek typu měsíc zmrzliny nebo měsíc očekávání. Ale ve finále se určitě spokojíte s tím, když se vám bude dařit červnově hezky.

Psáno pro Listy Prahy 1

 

 

 

Co čekáme od června

 Zkusili jste si někdy udělat anketu popularity mezi měsíci? Například krátkým zamyšlením nad tím, které období v roce máte nejraději? Ono se totiž překvapivě nabízí poměrně velké množství vítězů. Každý má jiné preference, ať už se jedná o počasí, volno, atmosféru či očekávání.

 Pokud tak učiníme, většinou nám pocitově vychází na piedestalu notoricky slavné prázdninové měsíce či adventní čas. Ale mnozí to mají tak, že k těm premiantům řadí právě žité období. Tedy měsíc, který právě usedl na svůj vládnoucí trůn. Dokáže jim přinést pocity až euforické radosti, spojené s žitou každodenností.

Červnové dny mají pro tyto pocity spoustu zvýhodňujících atributů. Čekají nás dlouhé dny a krátké, většinou příjemně teplé noci. V zátylku nás hřeje očekávaní dovolených a prázdnin.

Není vyloučeno, že je v tom nějaká zákonitost, blížíme se do poloviny roku, objevuje se první nutkání k nějakému bilancování, rekapitulaci či sebezpytování, proto je třeba vlídných kulis k jeho provozování.

 Někteří z nás mají červen na pomyslném žebříčku oblíbenosti nejvýše. Jiní ho ale pro právě zmíněné důvody nesnášejí. Dělat tedy nějaké pořadí je hodně ošemetné. Nejlepší varianta je vnímat jako top právě žité dny. Užívejte si tedy červnové pohody v duchu carpe diem, protože minimálně k tomu svými dlouhými dny a předprázdninovou atmosférou červen určitě vybízí. Ostatně, ankety popularity jsou většinou dost zrádné, protože jednou jsi nahoře, ale zase rychle dole. Proto je asi červnové carpe diem nejlepší odpovědí nad úvodní otázkou.

Kafkovský červen

 Pořekadla, přísloví či přirovnání vznikají na základě sdílené zkušenosti.  

Společné empatie. Něco se ujme hned a stane se všeobecně oblíbeným. S něčím máme pak problém, buď se nám to nelíbí nebo tomu nerozumíme. Pak to raději vytěsníme. 

Vzpomněla jsem si na tento neobvyklý jev nedávno při diskusi o našem současném Kocourkově. Termínu u nás v Kocourkově totiž rozumí každý. Ale co když řeknu, že je tady docela kafkárna? Asi je to srozumitelné, leč určitě ne tolik rozšířené. 

Letošní červen může tento zapomenutý termín posunout do širšího povědomí v rámci připomenutí sta let od úmrtí pražského rodáka Franze Kafky.  Čeká nás takový kafkovský červen. A kafkárnou nemyslím ani kavárnu na UMPRUM ani ateliér sochaře Kafky, který se pyšní tímto názvem. Mám na mysli pocit podobný tomu kocourkovskému, že je to tady taková kafkárna, což vnímám jako určitý pocit bezvýchodnosti, někdy až bláznivé bizarnosti. 

Ostatně, nese to odstín Kafkova díla, které si v červnu můžeme připomenout. A zažít spolu s ním nejen Proměnu, ale i se v rámci červnových výletů vydat někam na Zámek, neřku-li do Ameriky. Nějakou kafkárnu vám určitě nabídnou všude. 

Napadá mě, jestli si zrovna červen nese nálepku nějaké kafkovské bezvýchodnosti. Třeba s okamžikem slunovratu, kdy se všechno láme zpět k zimní bezútěšnosti. Ta je ale zatím tak daleko, že si ji nikdo ještě neuvědomuje, proto slunovrat oslavuje. 

Chystá se p(P)roměna, o které zatím nikdo netuší, jak dopadne. 

A tak by se v kafkovském duchu dalo pokračovat celý měsíc, každému podle nálady a gusta. Nenavrhuji ani nic konkrétního. Kdyby nezaujal Kafka jako autor, lze červen věnovat třeba putování Prahou po jeho stopách. Ovšemže podle zažitého pořekadla, že proti gustu žádný dišputát. 

A vůbec to nemusí být v kafkovském rozpoložení.

 

 

 

Den dětí

 Den dětí vnímám jako hezký svátek. Zmrzlina, zážitek, společný čas. Ladění na prázdniny, protože za měsíc už bude letošní školní rok minulostí.

 Letos tedy  den d důkladně propršel. Očekávaný déšť dorazil asi ne v úplně vhodnou dobu a řadu plánovaných akcí tak buď rozpustil nebo přesunul na jindy. Dětský den se tedy včera slavil víc v cukrárně než na hřišti. 

Není tady odjakživa. A ve velkém se slaví asi až víc v poslední době. Dřív se spíš jen připomínal, velké oslavy se asi nekonaly. Nebo si je nepamatuji:-)

O Dni dětí se ale mluví už od roku 1925, kdy v USA, v San Franciscu,  proběhl festival Dračích lodí. Mezi hosty byly stovky sirotků, které pozval čínský honorární konzul, který tak chtěl poukázat na nutnost péče o opuštěné děti.

Další krok byl učiněn po válce, reflektoval tehdy tragické události v Lidicích a Ouradouru. - zde doporučuji film Stará puška. 

Den pro ochranu dětí pak vyhlásila Mezinárodní federace žen v roce 1949.

Slaví se různě, někde i pod jiným názvem. U nás je to právě prvního června. A většinou jde o nějaké sportovní hrátky, soutěže, bazén či cukrárnu. 

  Někdy ale beru děti na hřbitov. Ďáblický hřbitov totiž skrývá smutný a v široké veřejnosti zapomenutý. dětský hřbitov. Někdy si myslím, že je cíleně zapomínaný, takové bolestivé věci nějak chceme z kolektivního povědomí vypudit. 

Aby se to nepovedlo, beru tam děti. Aby věděly. 

A do cukrárny jdeme až ex post. 

A na nedělní čtení určitě doporučuji  U severní zdi. 

Faktem ovšem je, že až zhlédnete  Starou pušku a přečtete U severní zdi, veselo vám nebude. 

Ale takoví jsme byli...

A myslím, že i jsme, jen o tom nechceme vědět.... 

Těšíte se?

    S příchodem června se otevírá brána do uvolněného letního období, kdy v záplavě barev a vůní míříme k prázdninovému nicnedělání. Začíná doba napjatého očekávání cestovatelských dobrodružství a nových zážitků.

Koktejl pocitů bývá v červnu často namíchán převážně z nostalgických dojmů z toho, že něco končí a napínavých s příchutí toho, že cosi se začíná. Nebo se přinejmenším opakuje.

Celý měsíc se prolínají oslavy s motivem ukončení i nových začátků.

Vydáváme se na letní cestu objevování i loučení se. Čeká nás slunovrat. Pro některé vyznavače i Slunovrat.

 Mnoho událostí se přesouvá do přírody, trávíme čas u vody, ohně či na zahradě. Kultura se odehrává pod širým nebem, startují letní slavnosti. Je tedy z čeho vybírat. Zřetelné je to zejména u mladých lidí. Jednou je třeba se v červnu učit jako o život, podruhé se jen uvolněně radovat, protože jedeme na školní výlet a v červnu už se nic zásadního dít nebude.

 Červnové požadavky se prostě mění podle životní situace, ve které se zrovna nacházíme. Čerstvý maturant vnímá horké předletní dny jinak, než adept srpnového reparátu. Když můžete v červnu odjet na dovolenou cítíte se jinak než ti, kteří mají právě před uzávěrkou. Nebo před státnicemi.

Naopak zahradníci a pěstitelé si většinou v červnu užívají radosti z prvních sklizní. A kdyby nás letos nezaskočily nečekané mrazy, mohli jsme se z třešní radovat všichni. Takhle půjde o výsadu těch šťastlivců, kterým nezmrzlo.

Takže paradoxní červnové přání je tady, navzdory mrazům užívejte letních radostí. Důležité je, abychom se nevzdávali. K tomu je vhodné se pořád na něco těšit. Tomu mohou napomoci vidiny prázdnin či dovolené. Těšte se tedy intenzivně. A nejen v červnu, byť ten letošní k tomu přímo vybízí.